Maďarsko
3. - 7.7.2013
Cyklistická sezóna se letos moc nevydařila. Nejen, že začala o 2 měsíce později, ale počasí jako by se chtělo dále mstít, nepřálo ani na dlouhodobě plánované akce.
I přes pozdní začátek cyklistické sezóny nás myšlenka jet do Rakouska neopustila. Bude to na krev přesto jeto tradice a ty se dodržují, i kdyby trakaře padaly. Účast prodlouženého víkendu v Rakousku byla nezvykle velká. Jedou 2 auta tedy 6 účastníků zájezdů a tři maxi psi. (Petřík + Lucka + pes Eliška; David + Lucka + pes Joey; Vašek + Soňa + pes Fany). Počasí kontrolujeme 2x denně a 14 dní před odjezdem to vypadá slibně. (Přesto uvažujeme o rezervním plánu) Program a cyklistické stezky již máme zmapované a všichni se těšíme na výjezd. Počasí se začíná trošku kazit, ale stále je naděje, že s námi jen laškuje. Nelaškuje, je pánem situace a rozhodlo se nám výjezd do Rakouska úplně znepříjemnit. Nasraní 2 dny před odjezdem definitivně rozhodujeme, že letos to do Rakouska nebude. Oblačnost jde od západu tedy přes Rakousko a dále k nám. Počasí více na východ je pěkné a než dojde oblačnost do Maďarska, budeme odjíždět domů. Na rychlo zjišťujeme informace od známých a z internetu o jezeru Balaton. Jeto pro nás velká neznáma, bereme kola a těšíme se na dobrodružství.
Sraz je u Petříka v růžové zahradě na snídani okolo půl 9. Snídáme, přebalujeme auta a kolem 11 hodin vyrážíme směr Brno. Tam se také stavujeme v hypermarketu pro potřebné věci na kolo (zámky) a měníme peníze. Jedeme dál na hranice se Slovenskou republikou, kde kupujeme potřebné dálniční známky pro Maďarsko a Slovensko – svačíme. (VYJEBÁVKA – I když jsme chtěli dálniční známku na Maďarsko, až na cestě zpět jsme zjistili, že nám ženská na přepážce prodala Rakouskou dálniční známku. Je třeba se vždy podívat co Vám dají. Maďarsko prý dálniční známky nemá, jen mýtné. To jsme ale po cestě nikde neplatili.) Nálada v autech je skvělá tu navíc umocňuji vysílačky, se kterými se bavíme celou cestu k Balatonu. K Balatonu dojíždíme ze severní strany (taky jak jinak) do kempu Venus. Na vrátnici probíhá žhavá diskuze anglicko-německo-maďarsky a výběr místa v kempu.
Stavíme stany, vaříme. Psy máme puštěné na volno. Mezitím dostáváme celkem zajímavý papír od majitelky kempu. Jen ve zkratce psi nesmí štěkat, musí být na vodítku, musí čůrat jen na místě k tomu určeném ( tedy místo mimo kemp). Trochu si ťukáme na čelo, proč vlastně platíme za psa, když nic nemůže. Po debatě s majitelkou tedy slevila ze svých nároků a psíci mohli být na volno. Petřík nás baví přivoláním psa na povel Naždááááááár. Jsme vysmáti od ucha k uchu a snažíme se ho napodobit. Cesta z Ostravy je vzdálenostně něco kolem 550km
Večer plánujeme, kde vlastně ráno vyrazíme. Kolem půlnoci už nevím, kdo vyhecoval večerní koupání. Tři stateční se odhodlali. Voda byla teplá a počasí příjemné. Večerka něco po půlnoci.
1. Den - Ráno stáváme něco kolem 8 hodiny, snídáme a vyjíždíme na kolech do neznáma. Nemáme žádnou mapu jedeme na slepo na jediný poloostrov na Balatonu do města TIHANY.( Kde je jediný trajekt na druhou stranu jezera) Jsme velká delegace. V každém batohu jeden maxi pes, jsme tu místní atrakce. Moc pěkná cyklostezka podél hlavní cesty, sem tam i těsně kolem jezera. Jsme překvapení, že i v Maďarsku jsou kopce jako kráva a pěkně kopcovitý terén. Co mě v Maďarsku překvapilo je fakt, že cyklisti mají na přechodu absolutní přednost. Kdykoliv jsme se přiblížili k přechodu automaticky nás pouštěli. Cesta ubíhala velmi rychle, počasí přálo, slunce peklo až moc. Pro nás neznalé bylo město TIHANY velkým zklamáním. Kromě kostela a velmi špinavého rybníka, kde byl navíc zákaz koupání tam nebylo nic. U rybníka dáváme svačinu a opalovačku. V místním bufetu na parkovišti kupujeme vodu. Cestu zpět okořeňuje snad jen kopec a následný parádní sjezd podél cesty. V obchodě poblíž kempu kupujeme proviant. Domluva s prodavačkami je komická, zdá se, anglicky neumí ani prd a tak po dlouhé době rukama nohama vysvětlujeme a ukazujeme co vlastně chceme. Mimo proviantu kupujeme lehátka a vodní pistolky a chleba. Co by to bylo za dovolenou bez vodní války. Ceny jsou tady šílené a alespoň na chvilku si tady všichni hrajeme na milionáře. Při návratu do kempu nás všichni vítají (podobně jako ve třech veteránech – cizinec je našinec) Vaříme, kecáme pohoda Jazz. Pro místní ukazujeme jakým fotbalovým umem oplýváme. Bavíme tím nejen sebe, ale i ostatní. Najeli jsme 48 kilometrů. Každodenní vtípky jsou den ode dne rafinovanější. Dnes jsem se malém posral z ruky co mě chytla za nohu ve sprše.
2. Den – Tento den je odpočinkový. Válíme se u vody, chytáme bronz, blbneme ve vodě. Ideální čas na vodní válku. Ta v malé míře probíhá na všech frontách. Lehátka jsou vytížena na plné obrátky. Vybavenost kempu je ucházející. Lze si tu půjčit prakticky cokoliv ( pálky na pinec, kola, věci na volejbal, jen služby jako restaurace, bufet a wifi je dost na pikachu) Večer ještě před bouřkou stačíme ugrilovat draho nakoupený proviant. Bouřka přichází z ničeho nic trvá asi 30 minut. Každý den se koukáme na obrovské pavouky u toalet to je hnus velebnosti. Večerní zábavu ukončujeme kolem půlnoci.
3.Den – Dnešní den zahajujeme rozcvičkou. Dostali jsme tip na nedalekou stolovou horu (436 .m.n.m.) s lákadlem růžového kamene. Sice nevíme o co se přesně jedná, ale už jen, že jedeme na stolovou horu je fajn. Snídáme, chystáme kola a vše potřebné. Vyrážíme opačným směrem než na město TIHANY, podél jezera po cyklostezce. Jedeme směrem na město BADASCONY ,to je vzdáleno cca 25 km. Podél jezera je mnoho kempů atrakcemi nejen pro děti (skluzavky, tobogány apod.) V malém, ale rušném městečku jménem Zánka posíláme pohledy a bereme mapu. Jedeme dál na Badascony. Na cyklostezce je rušno plno cyklistů v obou směrech. Počasí vyšlo do puntíku. Ve městě BADASCONY je rušno mnoho směrových tabulí ukazující na náš cíl cesty. Cest k vrcholu je velmi strmá a rušná. Jezdí tam nejen cyklisti, ale i místní taxi a také lidi co jdou pěšmo. Nic moc terén pro trhání rekordu jízdy do vrchu. Po asi 1 kilometru silnice končí u skupinky restaurací a velkého parkoviště. To je pro nás konečná, neboť další cesta vede po schodech, a to se nikomu ve vedru a po únavných strmých metrech na kole nechce. Děláme společnou porno-fotku a jedeme do restauračky na typické maďarské jídlo. Doplňujeme vodu a kocháme se výhledem na Balaton. Nezbytné společné porno-fotky a jedeme zpět. Na zpáteční cestě objevujeme novou cyklostezku, jedeme po ní. Ta se k naší nechuti oddaluje od Balatonu. To se nikomu nelíbí, přesto zatínáme zuby a jedeme dál. Neznalost terénu nás vede přes Maďarský venkov, který je naprosto stejný jako ten náš. Škoda jen, že jsme už dost fyzicky unaveni ze slunka a cesty. Jinak bychom si cestu po venkově užili mnohem více. Díky navigátorovi, najíždíme na správnou cestu a vracíme se do města Zánka, kde jsme posílaly pohledy. Přijíždíme z naprosto opačné strany. Dáváme si pauzu a svačinku v místním bufetu. Fyzické síly jsou ta tam, proto se rozhodujeme pro zkratku. Nejedeme po cyklostezce, ale cestě ta cestu na zpět značně zkracuje. Šťastni dojíždíme do kempu. Jsme upečeni a unaveni. Sprchujeme se, přichází bouřka. Jdeme brzo spát únava je značná.
4 Den – Ráno balíme stany, vaříme. Sušíme věci platíme kemp ( 4 dny, 4 lidi+ 2 psy+2 stany + auto = 32000 FT) není to mnoho. Informační ceny 450 FT/l benzínu a 420 FT/l nafta, chleba 200FT i pohledy, známka taky tak.
Celkové náklady – Benzín ( už si nepamatuji) kemp 32000 FT + útrata
