5.ročník PRADĚD a výlety po okolí
31.5.. – 2.6.2013
Každý rok řešíme jaký termín bude vyhovovat co nejvíce lidem. Čím je termín akce vzdálenější, tak termín vyhovuje všem, ale jakmile je pár dní do konání akce, najednou spousta lidí nemůže. Letos se takto z akce omluvil i jeden z členů Velpel teamu, zapomněl na svatbu, naštěstí ne na vlastní. No co se dá dělat. Chata domluvená dlouho dopředu, tak jsme vyrazili ve čtyřech lidech. Rosťa vyzvedl Davida doma v Orlové a po cestě jsme nabrali Marcela v Porubě. Sraz s Vaškem byl u Globusu v Opavě a tam tradiční nákup na víkendovou žranici. Podotýkám, že vzhledem k počasí jsme letos jeli bez kol, smíření s tím, že zmokneme. Hned u Globusu začala zábava, když jsme vjeli do zákazu vjezdu a chvíli jsme se tam motali. Pak jsme se konečně potkali a dali se do nákupu. Rozdělili jsme se na posádky Rosťa a David a Vašek a Marcel. Marcela nám bylo líto, ale když to muselo být. Při cestě na chatu jsme se stavili na tradiční oběd v restauraci U třech kaštanů, byla tam akce na pizzu 2+1, takže volba byla jasná.
Cesta na chatu uběhla v celku rychle, po příjezdu jsme obhlédli okolí, pozdravili se s panem domácím a dali jednu štamprličku na uvítanou. Připravovali jsme večerní grilovačku a soutěž v lukostřelbě. Rostík přivezl „oblíbeného psa“, takže na masíčko se každý těšil. Zatímco se maso opékalo na otočném grilu, jež byl domácí výroby od Kawulokovic rodinky, probíhala kvalifikace na soutěž v lukostřelbě. Někteří si zaskákali v nově instalované venkovní trampolíně. Po jídle se soutěž rozjela naplno a hned bylo veselo. První střela letěla k sousedům a málem zařvala slepice a třetí rána málem navždy sprovodila ze světa sousedovic psa. Rostíkovi s Marcelem se moc nedařilo a tak boj o první místo zbyl na Vaška s Davidem. Po hře jsme šli posbírat k sousedům již zmíněné zatoulané šípy a slíbili jsme, že už se to nebude opakovat. Bohužel však někdo vyprovokoval odvetné kolo a hned druhá střela mířila opět za slepičkami. Po setmění jsme se přestěhovali do chaty, dali si zákusek, něco popili a při koukání na televizi jsme plánovali výlet pro další den. Ještě před spaním proběhl turnaj v šipkách, který zcela náhodou vyhrál Rostík.
Rozhodli jsme s pro pěší túru přes pramen Bílé Opavy na Praděd a pak na Švýcárnu a zpět dolů do Karlovy Studánky. Vyrazili jsme hned po vydatné snídani. Počasí naznačovalo, že nebude zrovna přívětivé, ale už jsme jednou jeli tak daleko, tak jsme posbírali vše nepromokavé a šli jsme. Zpočátku byla cesta příjemná, ale s přibývající nadmořskou výškou se počasí kazilo a začalo místy pršet. Když jsme dorazili na chatu Barborka, už pršelo hodně. Všichni jsme byli jakž takž vybavení, ale Marcel měl sáčkovou pláštěnku, která ho moc nechránila. Po krátkém občerstvení na Barborce jsme pokračovali na Praděd, kde jsme došli za lijáku a silného větru, Marcel úplně promočený, ale šel statečně. Zapsali jsme se do vrcholové knihy a v restauraci si dali do nosu. Zde také vznikla jedna z hlášek výletu : „Marcela už to platila“. Déšť neustával a hodiny se hnaly kupředu, takže jsme se rozhodli dojít ještě na tu Švýcárnu. Velmi nepříznivé počasí, silný vítr, který hnal déšť i na místa, která nebyla nepromokavá. Marcel už byl komplet promočený, ale znovu musím říct, že statečně došel až na Švýcárnu. Tady padlo za vlast knedlo, vepřo, zelo, nějaké to pivečko a rozhodli jsme se, že v tom dešti nepůjdeme až dolů pěšky, ale že dojdeme na Ovčárnu a pokusíme se stihnout poslední autobus, který odjížděl asi za 40minut. Rychlou chůzí jsme ho stihli a do silného větru začal Marcel přidávat i svůj vítr, kdo šel za ním, vysloveně trpěl. Ten člověk tehdá musel hnít zevnitř, takový smrad co vypouštěl se nedá ani popsat. V autobuse na nás trochu dopadla únava, asi i z toho tepla, které tam bylo…mokré oblečení se na nás lepilo a Marcel byl lehce ospalý, tak jsme ho nechali rozjímat. Z Hvězdy nás ještě čekaly 2km lesem k autu a pak hurá na chatu do teplé sprchy. Celou cestu Marcel pouštěl masakry a pak se k němu připojil i David a Vašek. Smrtelná kombinace.
Na chatě jsme si udělali vydatnou večeři ( opečené špekáčky v troubě ) a při koukání na fotbal jsme rozjímali. Občas nás vyrušil Marcel se svým likvidačním plynem. Po té se opět rozjel turnaj v šipkách, který zcela náhodně vyhrál Vašek. Docela brzy jsme šli unavení spát a s Rostíkem jsme probírali politickou situaci, hlavně slovenskou političku Radičovou a jí podobné. Marcel už mohutně řezal dřevo. Chrápal tak silně, že i přes zeď a dvoje pootevřené dveře šlo slyšet jak tvrdě pracuje.
Ráno jsme posnídali, uklidili chatu, udělali poslední fotky a jeli jsme domů. Myslím, že se akce opět vydařila a pořád jsou ve vzduchu nesplněné cíle, které je třeba příští rok zdolat.
