KORSIKA

29.8.-8.9.2009

 

Je to tu, konečně nastal tolik očekávaný čas, kdy jsme si napřesrok naplánovali vrchol sezóny na kole. A konečně ten vytoužený čas nadešel, oba jsme v dobré formě a dokonce jsme oba zdraví což předurčuje k dobré akci, snad se něco neposere. Sobota – Scházíme se s Dejvem kolem 10 hodiny ráno, kdy jsme byli domluveni na nákup zásob na cestu. Samozřejmě oba jsme měli v hlavě předběžně nějakou představu co si nakoupíme, jelikož se jedná o docela dalekou cestu na ostrov , kde máme dle referencí známých informace, že je tam poměrně draho, jsme nakoupili hlavně jídlo jako konzervy a polévky, pití jako kofoly a minerálky a nakonec sladkosti, kterých jsme měli v plánu vzít po předešlé zkušenosti z Norska opravdu hodně. Bereme útokem první Kaufland , který bývá na sladkosti a konzervy levnější. Samozřejmě všechno , co jsme potřebovali jsme v kauflandu nenašli , tak nám nezbývalo nic jiného než zajet ještě do Tesca.  Bohužel, k naší smůle, se ze všech stran pasáže tesco valí slevy a my jako správní zákazníci co chtějí ušetřit nějaké ty chechtáky neodoláváme a vrháme se do různých obchůdku a nakupujeme a málem skoro zapomínáme proč jsme vlastně v tescu? Proto se  naše nakupování neplánovaně protáhlo až do 14 hodin. Nu což máme sice oba dovolenou , ale zase to není tak ideální když se ještě musíme sbalit na cestu a předpokládaný odjezd naší výpravy je stanoven na 17Hodin. Loučíme se tedy kolem 14 hodiny a jdeme se balit. Ono balení samo o sobě je na jednu velkou kapitolu, je třeba si sbalit věci jak na kolo, hory,  tedy turistiku a vedro na chcípnuti. Nemáme tušení jak bude, ale víme že s teplými věcmi to přehánět nemusíme. Ještě něco na vaření a spaní a hotovo. Všechno to vypadá jednoduše, ale kdo se již někdy balil na delší cestu do neznáma ví, že se nesmí nic zapomenout. Sice jsem se řídil heslem co nemám , to nepotřebuji,  přesto sem se obával že zapomenu něco opravdu velmi důležitého, ale nestalo se(naštěstí). Hurá je to tady mam sbaleno,  snad. Nosím všechny věci do auta a v hlavě mi šrotuje,  co jsem nevzal. Kolo dávám na nosič na střechu házím pytle s věcmi do kufru a už přemýšlím jakou výmluvu si vymyslím před Dejvem, že jedu tak pozdě.  Bohužel mě nic nenapadá a David není blbý,  jdu s pravdou ven. Oba se tomu smějeme. Tentokrát snášíme věci od Dejva dolů k autu. Ted teprve začíná sranda je nutno auto kompletně celé vybalit rozebrat kola, které dáváme dovnitř kvůli odporu vzduch a úspoře benzínu a kolem dokola dáváme pití, jídlo, věci na oblečení a spaní atd. Po 15. minutách máme hotovo hurá můžeme vyjet. Vyjíždíme tedy s nepatrným zpožděním dvou a půl hodin,  tedy o půl 8 večerní. Ještě na poslední chvíli se stavujeme k mé sestře  vypůjčit si přenosný dvd přehrávač na zpříjemnění daleké cesty a hurá směr Studénka na objednané punčové koule k místní koulařce. Ještě že máme tak šikovnou kamarádku Lucku , která byla tak ochotná nám koule uschovat. Koule konečně držíme v ruce a můžeme vyrazit. Jedeme jak draci , všechno je dle pravidel silničního provozu zhruba  jedeme směr Znojmo a dále dle popisu trasy. Cesta ubíhá velmi dobře a překvapivě rychle, nálada je skvělá povídáme si o blbostech a ženských,  jak jinak. Dle plánovače tras by nám cesta měla trvat cca 18 hodin, proto jeden řidič jde spát a druhý dělá diskotéku se skupinou Prodigy,  aby neusnul, střídáme se dle potřeby. Pomaličku pociťujeme , že jsme již v Rakousku neboť teplota vzduchu značně klesla.
Probouzím se někde na půl cesty k tunelu Brenner italsky Brenero. Ráno je zamračené a my pomalu stoupáme do kopce ke kase kde se platí za tunel( 8 Euro) projíždíme tunel, kde nás s velkou radostí a láskou vítají mýtné brány Itálie. Bereme si tiket,  a valíme co to dá po dálnici máme skvělý čas. Popis cesty bude popsán pod textem. Vypadá to že stihneme možná večerní trajekt, jedeme sice bez rezervace neboť jsme nevěděli jak nám bude utíkat cesta a v kolik dorazíme ale čas je super. Brzo nám však sklapne hřebínek, když podle uvedené cesty odbočka neexistuje neboť je dálnice ve výstavbě. Proto si bohužel ač nechceme dáváme objížďku cca 50 km, která vede přes různé prdele a velké kopce a tak nám cesta trvá do našeho cílového bodu do přístavu Livorno 3 hodiny a začínáme mít naopak obavy, že trajekt nestihneme. Ale na druhou stranu jsme cestou necestou přes kopce a serpentýny viděli dvě krásné černé kurvy a škoda jen že jsme byli tížení časem . Ale pár fotek krajiny jsme stačili vyfotit i jedno krásné historické městečko. Zajímavé bylo i to, že za téměř každým městečkem co jsme za těch 50 km projeli bylo velké kolo. viz fotky z fotogalerie. A jelikož neumíme ani italsky ani francouzsky jsme se nedozvěděli co to má za význam.

Věřte však,  nebo ne,  ale ty kola by se dala s trošku větším úsilím skutálet z kopce,  až takové vazby my jsme . No nic zajímavé fotky jsme udělali,  je na čase zase vyrazit na cestu. Dle rad velmi dobrého a skromného navigátora tedy mě jsme najeli na správnou cestu na Livorno. Tabule nás do přístavu navigovaly bezchybně. Až potom v samotném přístavu byla ta orientace sama o sobě dost komplikovaná , ale jelikož jsme šikovní kluci  zvládli jsme to a dorazili k místu,  kde se rezervují lodní lístky a zaparkovali v blízkosti budovy. Okouzleni přístavem a samozřejmě loděmi,  ať už kotvících v přístavu nebo teprve přijíždějících,  jsme nemohli aspoň par fotek nevyfotit. Přístav byl kouzelný a nejtěžší část cesty jsme měli za sebou , ale stále jsme nevěděli zda budou lístky na trajekt, proto jsme s očekávání vyrazili do terminálu zjistit situaci. V terminálu bylo mnoho obchodu s píčovinama, a taky dvě přepravní společnosti, které se zabývají přepravou. Byli to Moby line , která je drahší a Corsica ferries , která i když nepatrně je levnější . Rozdíl v ceně byl jen 4 euro ale i přesto proč jet za drahší , když je tu ta možnost levnější ceny. Co se týká lístků byli jsme mile překvapeni, že s lístky není absolutně žádný problém, a lístky nás dokonce vyšli levněji než bychom si je rezervovali přes internet. V sezoně se pravděpodobně vyplatí lístky rezervovat, ale jinak to je v podstatě zbytečné, neboť při rezervaci musíte napsat kolik budete chtít odplouvat a být tu ještě o dvě hodiny dříve. A vzhledem ke vzdálenosti jsme si netroufli odhadnout čas za jak dlouho jsme schopni i při dobré konstelaci hvězd dojet na čas a riskovat tak že to nestihneme. Protože kdybychom požadovaný čas odjezdu nestihli lístky by nám propadly a byli bychom nuceni koupit nové. Lístky jsme bez problému nakoupili a byli jsme nuceni odjet na přijíždějící molo , ze začátku jsme  z toho byli trošku zmateni,  neboť po molu ani památky vzhledem k tomu , že přístav byl obrovský , ale po pár informacích od personálu , jsme v pohodě podle tabulí velké přístavné parkoviště nemohli minout. Parkoviště mohlo mýt 400 metrů na délku a 10 jízdních pruhů na šířku, zaparkovali jsme auto do řady za ostatní auta a čekali hodinu a půl na příjezd našeho titaniku. V řadě jsme potkali i několik desítek aut čechů. Odjezd byl plánovaný na tuším 18:30hod, ale vzhledem k odbavení je nutné byt před odjezdem minimálně 1,5 hodiny kde vás takzvaný skenovač zkontroluje lodní lístek a označí vás nálepkou. Kolem 18- té hodiny přijíždí náš trajekt , pravda z dálky vypadá jako prcek , ale přece jenom čím je blíže tím  se náš názor na jeho velikost mění.

Jelikož trajekt přijíždí teprve až v 18 hodin , je nám jasné že odjezd plánovaný na 18:30 hod rozhodně nestihneme, neboť jak čteme dle propozic společnosti do trajektu se vleze 650 aut a 2200lidí. Proto další hodinu a půl čekáme než z trajektu vyjedou auta všech velikostí. A pomalu se začínáme obávat , že nám náš plán nevyjde. Chtěli jsme vidět západ slunce nad přístavem a na širém moři , ale vzhledem ke zpoždění se obáváme nejhoršího. Nakonec už vyjelo i poslední auto a hurá je to tu, a  teď je řada nás se nasáčkovat do trajektu, konečně se řada hnula , proto pomaličku polehoučku jedeme vpřed, ale v najíždění do trajektu není žádný systém proto vše záleží na šikovnosti a drzosti řidiče, jestli se vecpe mezi ostatní nebo počká až na poslední chvíli a vjede do trajektu mezi posledními, bohužel k naší smůle stojíme za německým kokotem , který dává přednost snad všem. Už se hnula i naše řada a obsluha v trajektu nám ukazuje kam jet. Parkujeme v druhém patře lodi bereme věci potřebné na spánek a jídlo na palubu zamykáme auto, a hurá na palubu , kde je nutno zabrat co nejrychleji sedačky a dobré místo na rozhled. Všechno jsme v klidu udělali a vychutnávali si konečně vytouženou pauzu a tolik očekávaný západ slunce.

Západ slunce byl okouzlující . Zaujali jsme pozice,  ze kterých nás už nikdo téměř po zbytek plavby nedostal až na chlad :-). Ze začátku plavby bylo nepříjemné vědro, ale postupem času a přibývajícím časem a polohou lodě se z příjemného vánku stal nepřítel číslo jedna. Čím více se loď blížila k  otevřenému moři,  tím víc foukalo a tedy i byla,  ač by člověk nevěřil,  kosa. Cesta trajektem trvala neuvěřitelné 4 hodiny, konečně jsme oba coby řidiči mohli aspoň trošku pospat a načerpat trošku sil na další cestu. Je dobré si na trajekt vzít teplejší oblečení, nějaké jídlo a možná bych mohl i doporučit karimatku a spacák.  Ještě je jedna možnost být celou dobu uvnitř trajektu v restauraci, kde je klimatizace, ale toho člověk moc neuvidí a tedy i nenafotí, což si myslím že je škoda. Ještě než se oba snažíme o usnutí večeříme a bouřlivě debatujeme kam vlastně pojedeme na první trip. (historka o igorovi) Nakonec to padne na Cap Corse . Je to nejsevernější cíp(ocásek )ostrova  . Nemáme ucelený plán, co kdy budeme dělat následující dny, jsme na dovolené a proto se rozhodujeme ze dne na den. Nakonec oba vysílením usínáme. Probouzíme se pouze , když cítíme, že je nám chladno a z přední části paluby se snažíme zašít za závětří prostředních kajut. Všude fouká jak sviňa . Pomalu se přibližujeme k osvětlenému ostrovu. Dle hodinek by to tak odpovídalo. Je neuvěřitelné , jak se před námi rozprostírá celé osvětlené pobřeží města Bastia. Pomalu se trajekt blíží k přístavu, kde začíná další kolotoč nakládání a vykládání aut. Tolik aut jsem snad po hromadě ještě neviděl- neuvěřitelné. Pomalu jsme místním lodním rozhlasem , který mluví francouzky vyzváni , abychom šli k autům a opustili loď. Jelikož jsme kluci vzdělaní francouzsky sice nerozumíme, ale zdravým  rozumem jsme si to domysleli .Vyjíždíme přes obrovské parkoviště směrem pryč z přístavu dle šipek a směrověk , které nás celkem v klidu vyprovází na okraj města na Cap Corse (C.C) a dále pryč z města. Cesta vede po pobřeží a my se pomalu , ale jistě ocitáme v úplné tmě. Je tu tma jako v prdeli a sem tam v dáli vidíme vzdálené světla. Po cestě podél pobřeží dojíždíme do města Lavasima, kde je první camp na mapě a překvapivě je o  půlnoci zavřený, jedeme tedy dál po pobřeží. Projíždíme pěkně nasvíceným městem Erbalunga, a kousek za městem nacházíme velmi pěkné a zašité parkoviště vhodné na spaní venku, kde nejde vidět , že tam zrovna někdo spí. Po pobřeží je strašně mnoho parkovišt, ale jsou hned na ráně a tedy nevhodné na spánek. Naše parkoviště lze najít podle orientačního bodu a to je informační značka s nápisem Snack bar 150 metrů. Je to příjemné místo , kde člověku stoly a židle připadají jako rekvizity pro Flinstonovy. A nebo druhý velký a nepřehlédnutelný bod (my jsme ho však neviděli,  až ráno ) velká cedule za otáčkou Camp 5 km. Jelikož kola máme v autě ještě z trajektu spíme proto venku, je teplo řekl bych spíše vedro. Pomalu usínáme když na naše parkoviště přijíždějí nezvaní navštěvníci na motorce, ze strachu vyskakujeme a kryjeme se jestli to nejsou policajti. Policajti to nebyli,  byli to překvapivě češi z Brna. Usínáme kolem půl druhé…

 Ráno vstáváme něco po půl 7 na východ slunce, spánku jsme tedy moc nedali .( a ještě k tomu se mi zdál asi erotický sen neboť sem mluvil ze spaní a díky mému věrnému druhovi  jsem zůstal na místě a netrajdal po okolí jako naměsíčný neboť jsme byli na útesu) jsme kapku rozlámáni z přírodní matrace jménem zem . Východ slunce byl kouzelný 

Po velmi dlouhém uvažování a stavu ve , kterém jsme se nacházeli ( ulepení od přímořského vzduchu) jsme se rozhodli jet do kempu, který je cca 5km od nás. Kemp se nachází ve městě Marine de Pietracorbara nelze kemp minout jsou tam tabule. Naše rozhodování,  co dnes budeme vlastně dělat nám ulehčila nádherná recepční, a tak se rozhodujeme v kempu zůstat. Snídáme sprchujeme se a nakonec se rozhodujeme pro trip kolem Cap Corse mělo by to být kolem 80km , ale ouha není . Vyjíždíme poměrně pozdě ve 12 hodin, lze tedy říct v tom největším vedru. Vyjíždíme po hlavní cestě jinudy cesta nevede. Silnice krásně kopíruje pobřeží. Chvílemi jedeme z velkého a místy do prudkého kopce,  je neuvěřitelné jak se cesta rychle střídá. Nádherné pohledy , jsme nadšeni jakoby novým světem, proto neustále zastavujeme a fotíme nádherné útesy a laguny viz. foto, i když jedeme po hlavní silnici aut moc není a kdyby se nějaké vyskytlo jezdí velmi slušně. Cesta se u města Macinaggio nenápadně zvedá do kopce a směrovky jsou směrem na město Rogliano. Je neuvěřitelné, že během chvíle jsme dost vysoko a máme nádherný výhled na konec Cap Corse, kde lze vidět v dáli pidi ostrov Ersa s majáčkem se stejnojmenným městečkem. Za městem Ersa lze vidět na obě dvě strany poloostrova Cap Corse a kousek nad městem je nádherný větrný mlýn,(ten není na fotce) jelikož tam nelze jet na kole pouze se fotíme s pozadím krásných lagun a zátočin druhé strany poloostrova a chystáme se na sjezd zjevně velkého kopce. Místo větrného mlýna jsme vyfotili po ostrově všude přítomné tzv. Jakubovy věže, které v případě ohrožení ostrova zapálily oheň a tím daly ostatním na vědomí , že se blíží nepřítel.

Sjezd z kopce je fantastický a cesta rychle utíká , ale každý sjezd je odměněn následným náročným stoupáním. Pomalu nám síly ubývají a nám začíná docházet, že cesta kolem Cap Corse nebude nakonec kolem 80km , ale mnohem více. U města Patrimonio máme najeto 90km. Dle tabulí je to do Bastii ještě 19km do prudkého kopce z 0 do 536m.n.m.( Col de Thegime) je to taková třešnička na dortu akorát , my jsme všechny sladkosti a přípravky dodávající energii vypotřebovali, a tak není divu, že ihned pod kopcem slezáme z kola a jdeme pěšky. Teď už sami ani nevíme jestli kolo tlačíme nebo se o kolo opíráme . Tento den byl nádherný, ale ten konec bolí oba dva,a navíc se k tomu ještě stmívá. Jsme na tom docela špatně se sílami, a tak ze zoufalství snažíme stopovat nějaké větší auto , ale hajzli nikdo nám nezastavuje a my jsme tedy nuceni dojít celý kopec pěšky. Rychle se stmívá a slunce pomalu , ale rychle se schovává za obzor. Je to náš první západ slunce .na Korsice a pro nás kapku hořký. Jsme opravdu trošku grogy. Za tmy jsme se konečně doplazili na vrchol kopce. Pod námi vidíme osvětlenou Bastii. Je poměrně chladno a při sjezdu bude ještě větší, sluníčko zmizelo za obzorem a na druhé straně oblohy se objevil měsíc. Při sjezdu dáváme opravdu velký pozor na tmu, neboť jsme nebyli připraveni na takovou situaci a máme jen jedno pidi světlo a blikačku. Sjezd je parádní jen nás místy bolí ruce od neustálého mačkání brzdy a je kosa. Vjezd do samotného města je dost chaotický ,neboť z této strany a ještě za večera jsme do města nevjížděli. Jsme překvapeni ,kolik aut je v centru, žijete to tu ve velkém stylu. Najíždíme na hlavní silnici podél pobřeží a podle tabulí jedeme směrem na Cap Corse. Avšak v zápětí nám po asi 3 km nastává problém v podobě tunelu kde nesmí kola!!! Jsme docela dost  zoufalé situaci , protože vůbec město neznáme a nemáme tušení kudy tudy tunel objet. Nakonec nás zachraňuje nějaký chodec, který nám nevědomky ukazuje zkratku přes tunel sice do jiné části města, ale aspoň máme možnost poznat novou část města a objet tunel. Přes různé uličky se dostáváme na hlavní cestu , kde jsou už směrovky , které nás vyvádějí z ruchu města. Jedeme podél pobřeží , zdá se nám že jedeme poměrně rychle , ale každým stoupáním cítíme , že veškeré rezervy našich sil jsou ta tam. Cesta je úplně jiná než přes den, světlo je jen ve městech a tak jsou úseky , kdy jezdíme po absolutní tmě. Je zajímavé, že další světlo je hooodně daleko atak si teď nejsme jisti, kde vlastně ten náš kemp máme. Jak na sviňu nevíme jestli z únavy nebo ze stresu, že to nenajdeme máme absolutní okno jak se jmenuje městečko , ve kterém je náš kemp. Dojíždíme do města Erbalunga za městem vidíme opět hodně daleko světla v dáli a tak jedeme zpět do města a zkoušíme štěstí zda náš kemp se nenachází tady. Už jen nájezd do kempu se nám nezdá být povědomý , a tak při vjezdu do kempu musíme konstatovat, že tento kemp není náš!!! Nevíme jestli máme brečet nebo se smát nad tím jací jsme voli, že si nejsme schopni zapamatovat město , kde se nachází náš kemp. Nabíráme si vodu a nedá se nic dělat musíme jet dál.Po 20 minutách vjíždíme do města Pietra corbara , kde konečně trefujeme náš kemp. Po 12 a půl hodinách na kole dorážíme k autu tedy o půl 1 v noci. Jsme opravdu K.O. a dojeli jsme na krev v nohách máme 140km. Náš malý výlet se prostě vydařil. Převlékáme se jdeme do sprchy a následně jíme, překvapivě jdeme brzo spát.

Dnes jsme dostali tvrdou lekci od ostrova, která mohla dopadnout mnohem jinak než jen vyčerpáním, naštěstí jsme to ustáli . To je ponaučení pro další cesty na ostrově.
Úterý- Dneska máme v plánu relaxační den po včerejším náročném výletu. Vstáváme něco po 9 hodině není kam spěchat proto se převalujeme v luxusním apartmánu v kufru auta. Jíme a kolem 12 hodiny se ještě sprchujeme neboť je pekelné vedro. Opět jíme a vyrážíme na pláž , která je necelých 500 metrů od kempu jsme vybaveni našimi luxusními šitovými lehátky, vodou a opalovacím krémem který nemůže chybět. Malá rada,  nikdy se nekupovat lehátka za stovku, ještě než jsme je rozbalili už byly špatné, byly tam  dírky ve švech. Pak je z toho člověk zklamaný a celý den probrečí . Na večer jsme změnili prostředí a vodu, koupačka v kempu v bazénu a vytoužena sprcha. Večeře a konečně letní kino.

 

Vstáváme poměrně brzo ráno něco kolem 7 hodiny. Plán pro dnešní den je jasný. Je nutno zjistit cenu a čas zpátečního lístku na trajekt a přejezd k nejvyšší hoře Korsiky Monte Cinto 2706m.m.m. I když skoro s týdenním předstihem se zajímáme o lístky na zpět jsme překvapeni , že lístky už skoro nejsou a tedy jsme nuceni si rezervovat a tedy i koupit lístek s nízkou cenou už teď, neboť nám hrozí že už prostě nebudou. A to by teprve byl průser…. Nakupujeme pár blbostí a pohledů domů a hurá vyjíždíme směr Asco. Horské městečko Asco je vzdáleno od Bastie asi 100kilometrů, cesta rychle utíká a ráz krajiny se taky rychle mění , jde vidět že jedeme do hor. Cesta do Asca je docela akční , neboť cesta má místy méně než 3 metry na šířku a vyhýbat se s auty nad soutěskou v cestě bez svodidel je docela o držku. Jinak cesta vede krásným údolím skal a pod námi soutěskou řeky Asco. V řece je málo vody a tak není divu že soutěska je místními vyhledávána jako přírodní koupaliště. V městečku Asco je pravděpodobně poslední možnost něco nakoupit a poslední civilizace. Stojíme v městečku házíme pár porno snímků a obdivujeme se jak jsme dobří , že jsme to vyjeli až sem. Z města vedou jen dvě cesty ta kterou jsme přijeli zezdola a druhá , která vede opět nahoru do posledního místa kde se lze dostat obyčejným autem a to je Haut Asco(1361m.n.m.) Cesta z města Asca se prudce zvedne do kopce a dalších 17 kilometrů se táhneme do kopce. Cesta se nepatrně rozšířila, ale svodidla jsme ani na této cestě nepotkali. Za to cestou jsme potkali dva kempy a mufloní farmu. Obrovské parkoviště asi tak na 50 aut . Podle tabulí se tu nesmí stanovat, avšak podle borců co tu táboří se tomu divíme a nevíme jestli to není vtip. Chatičky lze za nějaký bakšiš tuším 10 euro na noc použít(cena je však daná ročním obdobím) Nad Haut Asco vede ještě jedna cesta , která je však určena pro auta 4x4 , ale kam vede to netušíme. Jsme okouzleni horskou scenérií a sladce unaveni , večeříme(mezi tím asi z dlouhé chvíle onasis vymýšlí pro nás typickou úplně stupidní hymnu, kterou si po zbytek pobytu na jihu stále zpíváme- zní asi takto – Pipiri piri piri piri …) a spíme v autě.I přes nadmořskou výšku je vedro na chcípnutí. Na dobrou noc si dáváme náš oblíbený movie Dědictví aneb KURVA hoši gutentag.

  

Vstáváme na naše poměry a naši situaci poměrně brzo něco málo před 7 hodinou. Snídáme a chystáme se na zajímavý výlet do hor, je krásný den a sluníčko opět pere jak byk . I přes brzké vstávání vycházíme něco málo po deváté hodině. Na poslední chvíli nám sympatický Lichnštejnčan půjčuje mapu a z ni lze vyčíst , že cesta by měla trvat cca 5 hodin. Cesta je zvláštně značena červenými fleky na kamenech. Myslím si že v mlze to nebude asi to nejlepší, ale vypadá to že už tu bylo pár zkušených borců , kteří vedle korsického značení postavili mužíky podle , kterých se v mlze dobře orientuje.
Cesta do kopce ubíhá poměrně rychle, fotíme co se dá, a tak není divu že stojíme takřka co 100 metrů. Scenérie je prostě úchvatná.

Příjemné kamenité chodníčky se záhy po překonání mostku přes horskou bystřinu změní na velice zajímavé choďo-lezení , které se zvyšující se nadmořskou výškou je čím dál více obtížnější a troufám si říct, že dle horolezecké klasifikace U.I.A.A. dosahuje až obtížnosti II. . Což si myslím , že pro začátečníky rozhodně není respektive pro ty co s lezením po skále nemají absolutně žádné zkušenosti nebo se bojí výšek.  I když na druhou stranu byl tam jeden borec z Ostravy , který nemá s lezením nic společné a vyhopkal to úplně s přehledem.

Lezecké pasáže byli čím dál častější a strmější. Do toho se přidala i nesouvislost skály a o to bylo všechno nebezpečnější, neboť to ohrožovalo jednak lezce, který lezl po křehké skále a jednak toho kdo byl pod ním, protože volných kamenů tam bylo mnoho. Tím že jsme byli poměrně vysoko se naskytnul neomezený pohled do dálek Korsiky. Šlo v dáli vidět dokonce i Cap Corse. Vzhledem k tomu, že je před námi početnější skupinka lidí dáváme si čurpauzu a čekáme než se první skupinka vyšplhá na pohled nepříjemným suťoviskem a drolící se skálou. Nakonec jsme udělali jen dobře neboť jeden z členu skupinky nechtěně odtrhl poměrně větší kus drolící se skály , a kdybychom šli hned za nimi jeden z nás by to schytal plnými doušky. To by byl pravděpodobně konec naší tak dobře rozjeté dovolené. Jelikož se tato situace opakuje ještě dvakrát o 50 metrů výše, nebudeme pokoušet štěstí a rozhodujeme se ukončit náš výstup.  Dle mapy a informací kolemjdoucích jsme skončili 100 metrů pod vrcholem, což si myslím , že na podmínky které tam byly je luxusní. Nepřijeli jsme lámat rekordy , ale pěkně si užít dovolenou, procházka do hor splnila účel nad očekávání. Viděli jsme nádherné scenérie a byli jsme na čerstvém vzduchu. Udělali jsme pár porno snímků a šli důle .

Poslední focení a hurá zpátky. Cesta dolů jde pochopitelně rychleji než nahoru, ale je o to nebezpečnější. Potkáváme Slováky kecáme a kecáme. Zpátky na parkovišti jsme kolem 17 hodiny odpolední. Převlékáme hadry něco málo svačíme a jedeme. Cestou dolů nás chytne tandemové sraní , a tak zastavujeme na místě,  kde to je možné a jdeme do lesa. Cestou nazpět u auta Onasis jako by tím chtěl demonstrovat, že si ruce opravdu posral našel funkční mobil . Ale jde poznat , že to je charakter neboť říká , že takového šrota nechce a dává to svému chudému druhovi Ocasisovi za což mu děkuji. Všechno co jsme vyjeli,  stejnou cestou sjíždíme dolů a co nejkratší cestou jedeme do města Ajaccio a proto to bereme a škrábeme se přes nějaké sedlo ve výšce 1611m.n.m. , kde nás v bleskové jízdě brzdí mlha, která by se dala krájet. Do toho z ničeho nic přišla bouřka, která trvala asi 20minut, a jak rychle přišla , tak i zmizela. To však nic nemění na tom , že cestu bravurně zvládáme neboť za volantem sedí zkušený driver Onasis, který tuto nepřehlednout situaci zvládá s prstem v nose a druhým v zadku ! Do města Ajaccia přijíždíme za tmy. Město je krásně osvětlené a my se snažíme vymanit ze světel a hledáme někde klidné místo, kde by se dalo přespat, na kruháči zkoušíme první odbočku, která nás vyplivuje u obrovského parkoviště a zřejmě Casina Bufalo Bill tady klidu asi moc nenajdeme. Vracíme se tedy zpět na náš úžasný kruháč a zkoušíme pokus číslo dvě a tedy jinou odbočku. Ta nás vede opravdu klidnou uličkou až bych řekl strašidelnou uličkou k nějaké klidné části,kde jsou obrovské domy, jedeme až na konec kde se dá a točíme se v kopci. Mezitím prolétne autem hláška, jestli chceme tady přespat je nutno se chovat potichu a nenápadně na to však driver Onasis reaguje jakoby nesouhlasil s myslím duchaplnou větou tím, že vytočí obrátky motoru do nejvyšších mezí. Neuvědomil si , že nemá rychlost a jsme v kopci. Oba dostaneme záchvat smíchu a je nám jasné , že tady opravdu přespat nemůžeme. Opět se vracíme k našemu oblíbenému kruháči a jedeme dle mapy směrem na vesničku Alanta nebo Villanova a hrad nebo zámek La Punta co je vyznačený na mapě. Konečně vyjíždíme z města cestou potkáváme policajty a doufáme , že nepojedou za námi. Cesta k vesničce Alanta stoupá do kopce a my jsme konečně mimo město. Snažíme se najít místo na spaní cestou potkáváme mnoho parkovišť ale jsou přímo na ráně a zatím žádné zašité. Náhle se z čista jasna objeví odbočka na zámek La Punta, je to v místě kde se kopec láme . Je to přímo na vrcholu a o 50 metrů dále by už začal klesat. Přímo u odbočky je nějaký pomník a dva ohořele pařezy , škoda jen že na zámek La punta je jednosměrka ta nás zastavuje a teď je čas se rozhodnout co teď. Čas už postoupil k 11 hodině večerní a nám kapku síly taky ubyly. Rozhodujeme se zůstat u pomníku a aspoň trošku zakrytí autem a pařezy od cesty. Obhlížíme okolí jeví se to jako pěkné místo na šukání. Naše domněnky se záhy potvrdily, když nás asi po 30 minutách spánku vyrušili nějací mladí na skútru. Chudáci museli jet o kousek výše.Kdyby byli jediný pár, tak nad tím člověk mávne rukou , ale těchto páru bylo za noc cca 5 to se člověk moc nevyspí, když ho vyruší ze spánku přijíždějící auto nebo skútr. A ještě se na vás dívá jako na exoty , kteří spí venku za autem.

Ráno stáváme celkem rozlámání s pytli pod očima, kde nás budí pejskaři . Toto nebyla moc povedená noc, ale aspoň jsme se posunuli o kousek dál k dalšímu městu na mapě. Spíme pod novou odrůdou stromu zvaná Korsická šavle. Snídáme , ranní hygiena a posílání emailů. Vracím se z onoho místa a vidím Onasisa vyjukaného ptám se co se děje? Odpověď našel sem asi 10 metrů od našeho spaní pavouka velkého jako pěst, vytřeštím oči a s průpovídkou to si děláš kozy se jdu kouknout. Už tam nebyl ještě, že tak. Hned jsme oba nahlas přemýšleli co bychom dělali kdyby nám ten pavouk vlezl do spacáku, fuj jen na to pomyslím úplně mě otřepalo, asi bych se na místě posral!:-) Plán je jasný, nechat auto někde ve městě nejlépe u supermarketu a projet se po okolí. Jenže ono není jednoduché vůbec u marketu zaparkovat. Nakonec nakupujeme pár nezbytnosti a jedeme zpět na naše spací místo,kde potkáváme hasiče.

Ti se celý den nezastavili neboť korsika je v těchto měsících vyprahlá( vzpomínka na Igora) a proto jsou na denním pořádku časté požáry. Proto necháváme auto u pomníčku a jedeme zkusit vyjet na zámek La punta, cesta vede do jednosměrky. Cesta se zdá zpočátku jako jednoduchý kopec , ale po pár zatáčkách se prudce zvedá a nám je jasné , že ten to kopec nebude zadarmo.

To jsme si zase naběhli na kopec. Je vedro jak jinak na Korsice. Potíme krev projíždíme mezi krávami s jedním býkem je to docela komické neboť Onasis má celý červený dres, a tak jdeme po špičkách kolem býka a sledujeme každou jeho reakci. Býk se ani nehne možná vedrem nebo to možná na Korsické býky nepůsobí, ale zjišťovat jsme to dále nechtěli. Je překrásný výhled po okolí, vidíme v dáli nabírat letadlo vodu a jak ji shazuje na černé místo v dáli. Jsme asi na konci první etapy La punta dojíždíme ke zchátralé kapličce a nad sebou vidíme ještě jednou tolik serpentýn v dáli zbytek hradeb a zámek La punta. Dojíždíme k zámku La punta a bohužel pro nás je uzavřen z důvodu rekonstrukce.

No nic jedeme  nejvýše co to dá k hradbám,  kde je závora a soukromý pozemek,když se chováte slušně a potichu nikomu nevadí, že zvednete závoru a jedete se podívat ještě výše nad hradby. Cestou opět potkáváme stádo , ale už ne krav ale koz. Opět nastává komická situace neboť koz je třikrát více než nás, ale teď nevíme jestli se kozy bojí více nás nebo my jich? Z houští se však zjeví nasraný kozel  a teď už víme kdo má z koho respekt. Pomaličku po lehoučku jdeme v obležení koz jako celebrity po cestě na horu. Kozel si uvědomil, že je pánem situace, tak nás opouští a vyskakuje na pahorek do houští , kde má lepší přehled o vetřelcích. Samozřejmě ho kozy následují….Oba na to čumíme,  kolik je schopna koza nebo kozel vyskočit do výšky. Jsme rádi, že nám kozel dovolil projít jeho teritoriem bez ujmy na zdraví. Proto opět nasedáme na kolo a jedeme ještě kousek výš ke skalám.

Děláme pár fotek a jedeme zpět. Kozel ani jeho harém tam už není tak si můžeme užít pěkný sjezd. Máme krásný výhled na obě strany ostrova a na město Ajaccio, je to přesně jako z katalogu, nádherná velká zátoka s modrou průzračnou vodou.

Na druhé straně nás taky zaujala zátoka s modrou vodou, ale hlavně že tam byla pláž a klídek , zátoka se jmenovala Golf de lava. Sjíždíme konečně celý kopec durch až k autu jsou to prdy jak sviňa oba si to maximálně užíváme. V autě doplňujeme vodu a Ionťáky a jedem směrem na Villanova a pak dále na podle tabulí, na vesničku (Scaglioli) Výhledy jsou všude  prostě úžasné fotíme, fotíme a fotíme. Sjíždíme z velkého kopce, to zase bude porod až pojedeme zpět. Přijíždíme ke kempu a slézáme z kol protože začíná pláž a po ní se jet nedá. Stojíme hned z kraje pláže u skal vlny jsou nádherné a velké. Nemáme plavky proto jsme odstrčeni od okolí děláme par fotek a hurá do vody. Voda je teplá jak chcanky hrajeme si ve vlnách je to paráda. Koupeme se asi hodinku a je na čase zase jet zpět neboť v dalším plánu je západ slunce na vyhlášeném místě za městem Ajacciem na takzvaném Ponte de la Parata. Kopec zpět není tak hrozný jak se zdál a nakonec ho během půlhodinky pokořujeme. Balíme se a jedeme, času není nazbyt slunce se neúnavně blíží k obzoru. Přejezd městem je dost zmatený v centru ze začátku chybí směrovky , ale Onasis ukazuje svou sílu . Nakonec se vymotáváme z městského shonu a už následujeme tabule. Cesta rychle ubíhá podél pobřeží. Přijíždíme k překvapivě velkému a plnému parkovišti, asi  opravdu průvodce nekecal,  toto místo je oblíbené místními. Člověk se , však nemusí bát, že by nezaparkoval, krajnice je dost široká a určena na tomto místě k tomuto účelu. Tolik aut jsme viděli naposledy na trajektu. Vylézáme z auta a přes velké parkoviště míříme za davem lidí. U parkoviště je nějaká restaurace s výhledem , rozhodně pro ty pohodlnější stojí zato ji navštívit a třeba i v ní počkat na západ slunce. Obchůdky se suvenýry nemohli chybět. Jdeme po kamenných schodech na skaliska a dále , kde cestička vede k kamenné věžičce. Oba lezeme jako bychom měli olověné nohy jsme docela unavení z toho dnešního kola a včerejšího výšlapu, někde se to muselo projevit. Na nejvyšším bodu na skaliskách se nám rozprostírá nádherný pohled na dvě úplně jiné strany malého poloostrova. Na straně kde fouká vítr jsou parádní vlny, které se tříští o skaliska a na závětrné straně se moře ani nehne je to zajímavý pohled na dva extrémy. Pomaličku se slunce schovává za obzor a nejenom my , ale všichni kdo se přišli podívat na opakující se úkaz přírody zběsile fotíme. Je to opravdu krása držím Onasisa za ruku a je mi dobře – KECÁM!  Vedle nás jsou v celku pěkné francouzky , nenápadně na ně házíme očka a fotíme si je. Stejně to dopadlo jak jsme předpokládali komunikace nenastala tak to skončilo jen u mezinárodního čao. Pomalu se couráme k autu a chystáme se na večerní přejezd do Porte vechia . Je to cca 150 kilometrů. Podlé průvodce jsou v P.V. nejkrásnější pláže tak uvidíme. V řízení se střídáme oba jsme dost unavení, večer projíždíme město Sartené jediné korzárské město na Korsice historicky zachované. To nás trošku mrzí , že ho neuvidíme přes den, ale nedá se nic dělat nemůžeme zase vidět všechno. Kolem půl 11 večerní dojíždíme do P.V. ihned za prvním kruhovým objezdem ze směru vjíždíme do kempu (U Strabachiu) ještě než vylezeme z auta nás na parkovišti vítá s otevřenou náručí (mysleli jsme si) bordel máma, Dejv bravurní angličtinou se ptá jestli se mužem ubytovat, avšak k naší smůle bordel máma říká lámanou angličtinou NE , že je už pozdě. Oba nechápeme v čem je problém dáme ji pasy a ráno to zaplatíme, ale bordelmáma je neoblomná jsme nuceni jet jinam. Jedeme dál po cestě po , které jsme přijeli asi 3 kilometry, kde je další kemp s obrovským parkovištěm. Tentokrát máme štěstí na vrátnici nikdo není. Využíváme situace parkujeme auto na parkovišti a jdeme se sprchovat. To jsme však ještě nevěděli co nás čeká. V mžiku jak jsme otevřeli dveře od auta se na nás ze všech stran vrhli hladoví komáři, nechápali jsme, kde se tu vzali , protože za celou dobu jsme nevěděli, že nějací existují. Teď jsme si připadali jako lovná zvěř mi, následoval velmi rychlý přesun do sprch, kde mimo jiné byli taky. Následoval opět velmi rychlý přesun do auta, kde jsme vařili a pořádali mistrovství světa v zabíjení komárů. Pak následovala kulturní vložka ve formě filmu a do 10minut jsme byli tuzí. Sobota – Vstáváme vcelku odpočatí jen počítáme škody na těle ve formě komářích štípanců. Snídáme a jedeme zpět k bordel mámě, kde to bude určitě lepší než tu u těch komárů. Ta nás vítá opět s otevřenou náručí a ochotně ukazuje parkovací místo. Kemp je poloprázdný na jedné straně je to fajn, ale na straně druhé dost na prd, neboť tu nebudou žádné papriky. Po vzájemné domluvě dáváme výlet do Bonifacia, ale nepojedeme po hlavní cestě , ale vedlejšími. Vyjíždíme směrem na Sotta po D 859 a pak dále odbočujeme na D59 a dále na vesničku Chera. Je neskutečný protivítr , a to ještě nevíme jaký krpál nás čeká, kopce tady prozkouší fyzickou zdatnost jednotlivce a taky vytrvalost. Cesta se táhne velmi pomalu a silný protivítr dává znát svou sílu, nám připadá jakoby jsme byli na místě a vůbec se nepohybovali. Ve vesničce Chéra se nám ukazuje nádherný pohled do údolí ze kterého jsme přijeli, byl to porod vyjet, tápeme nad tím ,jak tam lidé jezdí v zimě?!.

Vítr , ale neustává, ba naopak je ještě silnější, naštěstí pro nás jedeme už zkopce dobrých 7 kilometrů paráda, je to sladká odměna za tu námahu. Po sjezdu nás cesta vyplivuje na hlavní silnici. Jsme nuceni jet po hlavní, i když jsme se této variantě chtěli vyhnout. Jedeme po hlavní dobrých cca 10 kilometrů převážně do kopce s velkým protivětrem.

Sjezd do města Bonifacio byl kouzelný, cesta nás vyblila přímo u přístavu, který byl jako z pohádky. A nad přístavem se tyčil majestátní hrad. Nefotit v tomto pohádkovém a turisty navštěvovaném městě by byl hřích  Procházíme se po přístavu a zdejší promenádě plné obchodů a už už nás odchytává něco jako promotér zdejší společnosti nabízející plavbu na lodi podél útesu a pod hradem, škoda jen že jsme měli kola, které bychom museli nechat v přístavu. Vše se rázem změnilo neboť naše broučky bychom tam nenechali a navíc jsme sebou neměli ani zámky, tak se výlet na lodi nekonal. No nic plavba nevyšla, tak aspoň ta procházka po okolí stála za to a výhledy byly okouzlující viz. foto. Cesta k hradu a pod hradem byla komická, neboť všude jsme tahali naše kola , ale za tu krásu to stálo. No nic je taky čas,  myslet na cestu zpět a návrat z pohádky do reality bývá krutý, tady to nebylo zase tak hrozné nicméně když si vzpomene na cestu sem kdy s námi lomcoval velký protivítr , doufáme že se neotočí a protivítr nebudeme mít opět. Bylo nutno se na náročnou cestu připravit a posilnit proto nakupujeme v obchodě na ulici nějaké jídlo. Z ničeho nic Onasis prohodí hlášku , která se nám zaryla do paměti - Podrž to(tašky a kola) a počkej JÁ S NIMA VYJEBU! Nechápu co se děje a než se otočím Pan David nikde, říkám si co mu zase hrabe a tak čekám 5- 10minut a pořád nic , uvědomuji si , že na cestě kde jezdí auto stát s koly a taškami asi nebude to pravé ořechové přesunuji se na chodník k přístavu a doufám, že si mě ten šulin všimne. Nakonec mě našel,  pekelně se mi ulevilo, neboť nevím jak jinak bychom se potkali. Říkám mu to celé znova tuto pro mě pernou chvilku a ke konci dodávám NEVYJEBAL SI JEN S NIMA , ALE I SEMNOU ) A o co šlo. Pan David si všiml, že ve větším obchodě je to samé co se prodává na ulici téměř o polovinu levnější, koupil ještě nějaké zákusky a v konečném součtu jsme ušetřili opravdu hodně neboť prodavačka se ve sčítání sekla a nakonec jsme měli dva zákusky zdarma. Dáváme svačinku a oba se zpětně smějeme hlášce, kterou můžeme zařadit do už tak pestrého seznamu hlášek , které vznikly naším společným cestováním. Psychická příprava na kopec , který nás čeká z výjezdu města je v plném proudu, tlačíme do hlavy nějaké pochutiny a doufáme že vítr budeme mít v zádech. Neodkladný výjezd je tady, kopec nebyl zase až tak hrozný, jak se od počátku zdál. Vítr téměř nefouká rozjíždíme se zkopce na plné obrátky to jsou prdy. Vítr fouká pořád stejně silně , ale naštěstí pro nás jedeme zpět proto si libujeme , že ho máme v zádech a zdá se nám , že brzo vzlétneme  . Jedeme pořád téměř zkopce dáváme si malou čurpauzu u místa kde jsme vyjížděli na hlavní cestu z vedlejší a radíme se kudy tudy jet nakonec to riskneme a jede po hlavní, nikomu z nás se nechce zpět do 7 kilometrového krpálu. Cesta po hlavní je téměř pořád z kopce a průměrná rychlost neklesá pod 30km/hod , auta jedou velmi opatrně kolem nás. Dojíždíme do P.V. za 45 minut a ujeli jsme 25km. Myslím si , že čas i vzdálenost je dost slušná a sami se koukáme jestli jsme se nespletli. Přijíždíme do kempu ,nutná sprcha, jídlo a konečně vytoužené letní kino je sladkou tečkou za super dnem. O následujícím dnu je rozhodnuto.

Dnešní den je opět relax , stáváme něco kolem půl 9 snídáme a balíme věci, jedeme se kouknout do Bonifacia ještě jednou s jasným cílem projet se na lodi okolo útesu a patřičně nafotit okolí hradu. Do Bonifacia dojíždíme za necelou půl hodinu a podle směrověk najíždíme na placené parkoviště, ty jsou všude nejsou drahé tak nás tuším dvě hodinky vyjdou na 2 Eura. Jdeme už na jistotu jen nevíme, jestli trefíme čas odjezdu, vyjíždí se každou celou hodinu. Jsou dvě trasy kratší ta stojí (23Eu) a 15Euro pro studenty a trvá slabou hodinku a druhá ta trvá tuším dvě hodiny a stojí (40Eu) 27Euro pro studenty. Rozhodně se vyplatí říct, že jsi student u sebe mít jakoukoliv Isic kartu( nekontrolovali jen viděli zelenou barvu a řekli ok) Je dobré na loď, určenou pro tuto trasu ,si vzít pití samozřejmě foťák a dostatečnou časovou rezervu před vyplutím na zabraní nejlepších míst na koukání. Všechno až na ten čas jsme měli,  a tak jsme neobsadili místa na špici , ale člověk při troše asertivního chování se dostanu všude. Příď lodi byla obsazena, jak jinak cyklisty z ČR, kteří byli chytří jak rádio a celou cestu mleli píčoviny. Už jen vyjet ze zátoky byl zážitek. Všude mnoho krásných plachetnic, velké táhle vlny a průzračná voda. Naše trasa vedla kolem majáku u zátoky doprava do mořské a pro nás úzké, a malé jeskyně byli jsme v úžasu s jakou bravurou tam kapitán lodi najel na obou bortech měl rezervu sotva 5 cm. Samozřejmě to bylo s výkladem ve francouzštině. Viz fotky. Vyjetí z jeskyně a cesta zpět k zátoce a dále pod město Bonifacio, které je známé tím že vyrostlo na pískovcovo-vápencových skalách. Nádherné scény se pro nás suchozemce naskytly. Fotíme, fotíme a fotíme jinak to nejde je nádherný den sluníčko pere jak sviňa , vracíme se do přístavu, nakupujeme potřebné věci na piknik a jdeme na výhlídku. No prostě nemáme slov, nádhera. Snažíme se najít stín – nedaří se a tak nakupujeme ještě pohledy pro blízké nějaké suvenýry a jedeme zpátky směr Porte Vechio.

Tam  se snažíme najít přímo v zálivu P.V. kemp ,co nejblíže k moři, po neúspěšných dvou pokusech konečně nacházíme kemp, který plně uspokojuje naše potřeby. Kempu přímo v zálivu P.V. je neskutečně mnoho čím jedete dál po cestě do oblouku v zálivu tím je kemp blíže moři. Má to svoje klady i zápory. Je to blízko do vody, ale zpravidla fouká silný vítr od moře. Náš kemp se jmenuje Cherry. Cena spaní je příjemná 7 Euro na hlavu + 7Euro auto. V kempu skoro nikdo není aspoň je klid jestli napíšu , že v celém obrovském kempu je 20 lidí ,tak to bude moc. Využíváme volného místa a parkujeme u zdroje elektřiny pro naše letní kino. Jíme a v rámci relax dne jdeme na pláž, avšak počasí se nenadále změní k nepoznání. Fouká velmi silný vítr a slunko je za mraky ,v takové kose mě do vody nikdo nedostane.
Neuvěřitelné Onasis se jde projít po pláži a přichází usměvavý od ucha k uchu, ptám se co se děje, hrdopýšek nic neříká a jen ukazuje. Čumím na to jak spadlý z višně on si opravdu někdy ty ruce musel posrat, přichází s dalším docela drahým pokladem co našel. Jeto digitální foťák Panasonic plně funkční s kartou se vším. Nevěřícně kývu hlavou a říkám už toho je dost, teď sem na řadě já s nacházením věcí. Z koupání nakonec nic nemáme , jíme a letní kino začíná nepatrně brzo.

Pondělí – Vstáváme poměrně brzo kolem 8 hodiny, dnes je poslední den na kole na Korsice. Plán jsme už vymysleli a díky naší krásné kamarádce Janičce ho máme i podrobně popsaný.Janičko tím to Ti moooc děkujeme. Máme v plánu vyjet do města Zonza a Col de Bavela je to asi 54 kilometrů uvidíme jestli dojedeme máme v nohách už pár kilometrů převážně do kopce a není naším cílem se zrušit úplně ,neboť jsme v polovině našeho výletu. Ze začátku než se vymotáme z města je cesta kapku chaotická , ale náhle se mění okolí cesty a cesta začíná pozvolna stoupat k nebesům. Kopec se zdá nekonečný a nám pomalu začíná docházet , že plánovanou vzdálenost do Zonzy nebudeme moci zvládnout, kopec nám dává zabrat. Někde v polovině cesty je studánka s vodou pro doplnění potřebných tekutin. Co chvílemi stojíme pro krásné výhledy , a pro odpočinutí. Konečně nějaká civilizace vjíždíme do vesničky PALAVESSE, kde je perfektní vyhlídka na široké okolí.

Tady se láme chleba oba jsme rozhodnutí , že dnes do Zonzy nedojedeme prostě už nemáme sílu. K tomuto místu máme v nohách 26 kilometrů do kopce a hodinu a půl týrání se ve vedru. Od vyhlídky stoupáme ještě asi 2 kilometry a jsme konečně v sedle ,kde je obrovské vyschlé jezero

(L¨‘Ospedale) rozhodně stojí za fotku a podívání. Cesta kopíruje břeh jezera a my jedeme až na hráz jezera.

Jedeme sice směrem na Zonzu, ale jen na Cascády de la Piscina, které jsou vzdálené od hráze 3 kilometry z mírného kopce. Fotíme výhledy a vdáli vidíme Col de Bavela . Kaskády nemůžete minout je tam velké parkoviště a hodně lidí. Ke kaskádám se jde lesem z prudkého kopce asi ještě 3 kilometry, dolů se dá jet na kole, ale velmi pomalu a opatrně. Pak se jde kousek do kopce a zase prudce dolů s kolem se špatně chodí po skalách, proto se  jde jen jeden  kouknout na kaskády, které mimochodem byly o ničem!!! Byl to jen malinkatý čůrek vody , který padal z výšky 20-ti metrů. Velmi obtížný přistup k místu pod vodopádem, kde se leze po skále za pomocí řetězů. Bylo sucho a málo vody, ale věřím , že když je  více vody , může to být nádherné. Nad vodopádem jsou lagunky kde se normálně lidé koupali chceto jen si vzít plavky, což my jsme neměli.

Cesta na parkoviště je stejná akorát obráceně. Do prudkého kopce. Na parkovišti si kupujeme svačinku na zpáteční cestu a psychicky se připravujeme na mírný kopec podél břehu jezera. Cesta už je radostnější , neboť teď už víme co nás čeká je to 26 kilometrový sjezd!!! Nad vesničkou Palavesse zastavujeme na vyhlídce a dáváme si 15 minutovou pauzu na regeneraci případné doopálení a taky se kocháme pohledem na město Porte Vechio.

Připravujeme se na parádní sjezd a na přilbu si dáváme foťák pro případné natočení sjezdu. Sjezd byl luxusní jeden a půl hodinovou námahu nahoru do kopce jsme sjeli během půl hodiny. Dojíždíme poměrně unaveni do kempu , kde balíme věci, vaříme jídlo a vyrážíme směr Bastia. Heslo dne a tedy nejčastěji mluvené slovo je ‘‘Garmknodel‘‘. Do města Bastia dojíždíme něco po půlnoci a ještě těsně než vjíždíme do centra maturujeme u automatu na benzínce Maturita  bya po 10 minutách  úspěšně složena a my , teď už vysmátí,  jedeme na naše místo na Cap Corse, kde jsme spali první noc a ,kde budeme spát i poslední noc.
Úterý - Něco kolem 5 hodiny ráno nás budí popeláři, pak už jen projíždějící auta, Východ slunce je jako z pohádky- nádherný. Pomalu se balíme a jedeme do Bastii. Jíme někde na pláži a pak se jen tak poflakujeme po Bastii.Máme poměrně dost času asi dvě hodiny , proto nakupujeme nezbytné věcičky, pohledy a upomínkové předměty. Odjezd trajektu je naplánován na půl druhé proto je nutno již odjet na naloďovací parkoviště k trajektu dvě hodiny před odjezdem .

Jeden velký kolos střídá druhý . Na trajekt se zase najíždí v chaotickém systému, ale tentokrát stojíme dobře a naše strana se hýbe snad nejrychleji ze všech. Bereme nezbytné věci z auta a jdeme zabrat lehátka na palubě trajektu. Opalujeme se a doopalujeme poslední zbytky neopálené kůže. Vedle nás si sedají dva Poláci. Kluk a neskutečná žena. Nenápadně pokukujeme po ní je to pastva pro oči, je si toho nejspíš vědoma proto se nenápadně svléká do podprsenky a ne nápadně se točí k nám. Očima jí svlíkáme a i když Poláky moc rádi nemáme s touto kráskou by jsme si určitě rozuměli. Cesta rychlé utíká a my se pomaličku loučíme s krásnou Korsikou. Nádherný ostrov plný extrému a parádních výhledů a přírody. Po 4 hodinách plavby jsme zase na pevné zemi. Jdeme ještě na informace zjistit, kudy se dá nejlépe jet lodí na ostrov Elba. To už je však další příběh v návaznosti na Korsiku a brzo bude připsán.

 

Trasa, náklady a mapa

Ostrava→Brno→ Wien→ Graz → Klagenfurt→ Linz→ Salzburk → Brenner →Villach→ Udine(53)→Venezia→ Padova(A13)→ Modena(A1) → Prato(A1) → Pistoia→ Viareggio→ Pisa → Livorno. Celkem najeto cesta tam 1300km

Dálnice do Livorna 55 euro, 8 euro Brenner, 27+33 euro trajekt tam i zpět, 50 euro campy + suvenýry. Jedna plna nádrž na korsice cca 2000kč+ benzín cesty tam i zpět 5400kč, 1000kč jídlo.
Celkové náklady se vším všudy na jednoho 4200kč + 83 euro.