ELBA :: VELPELTEAM

Úvodní stránka > Cestopisy > rok 2009 > ELBA

ELBA

8. – 11.9.2009

Po únavné cestě trajektem z Korsiky, řešíme cestu na ostrov Elba. Plánujeme jak to uděláme a rozhodli jsme se, že pojedeme do Piombina , kde jsme po chvilce pátrání přístav našli. Zjistili jsme cenu za trajekt firmy MOBY a přišly první komplikace. Cena je neúměrná vůči cestě na vzdálenější Korsiku. Pokud si dobře pamatuji, tak cena se pohybovala kolem 55 eur jednosměrně. Dohodli jsme se, že si nekoupíme zpáteční, ať se nemusíme vázat a zpáteční lístek koupíme v den odjezdu. Ještě vymyslíme nápad, jak ušetřit cca 15 eur, jeden jede celou cestu na ostrov v kufru a druhý to absolvuje na cestě zpět. Já jsem byl první na řadě, nasoukal se do kufru a mohli jsme se nalodit. Cesta byla hrozná, nemohl jsem se hnout, vezli jsme kola v kufru a dokola byly zavazadla. Trvalo to cca 1,5h. Nakonec to uběhlo a mohli jsme se smát. Přijeli jsme na Elbu pozdě večer a jeli najít kemp. Ten jsme našli asi do 15min. kousek za městem. Jak už bylo u nás ve zvyku, tak jsme se ubytovávali za tmy. V kempu byl hlídač, který za námi přišel na parkoviště a řekl nám ať jdeme buď dovnitř, nebo ať odjedeme. Zajeli jsme tedy dovnitř a zvolili spaní v autě, v leže. Domluvili jsme se, kdo v čem druhý den pojede, dali si sprchu , uvařili si něco málo k jídlu a šli spát.

Ráno jsme se probudili něco kolem půl 8 , nasnídali jsme se a něco kolem 9 hodiny jsme vyjeli na trip okolo ELBY, alespoň první poloviny. Vytáhli jsme bílé oblečení, určené jen pro tento ostrov a vyjeli směr Marciana Mariana, měli jsme v plánu objet první polovinu ostrova. Hned po pár metrech od výjezdu jsme se ztratili sjeli jsme z cesty a vjeli mezi domky, ale brzy jsme vše napravili.
Cesta probíhala příjemně, bylo krásné počasí a bylo na co koukat, Elba je výrazně zelenější ostrov než Korsika. Scenérie byly nádherné a potkávali jsme sem tam i čechy. Právě ve městě Marciana Marina jsme potkali skupinu čechů na sea kajaku. Strávili jsem zde focením a rozhovory nějakou chvilku a opět vyrazili do kopců.
Šlapali jsme 9 km k vesnicím Poggio a Mariana. Kopec dal slušně zabrat, nezbytné zastávky na fotky. Vesnice v lesích vypadala krásně. Po krátké pauze jsme pokračovali v okružní jízdě směr Zanca, míjejíc nejvyšší horu Elby, M.Cappane 1019m.n.m. Horko bylo celkem ubíjející, ale odměnou jsou nádherné výhledy a překrásná krajina. Po cestě plné krásných serpentin, blízko moře jsme dojeli do města Marina di Campo, odkud vedl ve směru na Portoferraio docela dlouhý kopec. V nohách nic moc km, ale otrava po celodenním šlapání nás vedla směrem do spácáku. Koukli jsme na super film, myslím, že se to jmenovalo Hory mají oči, říkal jsem Vendovi, že je to thriller, protože on nerad horory,ale byl to horor, tak to bylo dobrodrůžo pro Vaška.

Ráno jsme nakoupili nuttelu v místním supermarketu, dobře se najedli a vyrazili na objížďku druhé poloviny ostrova. Jeli jsme přes centrum Portoferraia a pak do velkého kopce k hradu, kopec to byl krutý. Bylo to 12 % pořád vzhůru a v tom horku nic příjemného,každý chvilku tahal pilku a jelikož jsme za celou dovolenou moc nerelaxovali, mysleli jsme pomalu na to, že to vzdáme. Vyjeli jsme k hradu a tam Vašek vzdal další tour po Elbě, později se ukázalo, že dobře udělal. Já jsem si říkal, cítím se dobře, kopec jsem vyjel, jsem plný energie, pojedu sám. Rozloučili jsme se a domluvili, že se sejdeme v kempu. Vydal jsem se na cestu s hrůzou, kolik kopců mě ještě čeká. Kousek jsem jel ještě do kopce, ale pak asi 20 min z kopce, ve strachu kdo to pojede zpět.:-) Projel jsem se na nejbližší místo k Itálii a blížil se déšť, tak jsem pomalu směřoval ke kempu. Projel jsem Porto Azzurro, moc krásné městečko a pokračoval do Capoliveri, bylo to zase do kopce, ale těch 5km se dalo přežít. Udělal jsem tam pár hezkých fotek a začalo pršet. Na Elbě prý prší jednou za uherský rok a zrovna nás to potkalo. Sice poslední den, ale přesto. Napsal jsem si Vaškem sms a vydal se směr postýlka. Po cestě jsem potkal skupinu Čechů. Když jsem se blížil k Portoferraio, začalo mě lehce píchat v koleni…ale říkal jsem si, že je to z únavy. Náhle v něm pak něco puklo a nemohl jsem šlapat na kole, skoro jsem nemohl sestoupit. Šel jsem z Portoferraia pěšky do kempu a od té doby se to se mnou veze. Došel jsem k Vaškovi do kempu a všechno mu řekl, oba nás zachytil jediný déšť za celých 14 dní na cestách.

Plánovali jsme další den, který měl být zároveň odjezdovým dnem. Po večeři, kterou připravila naše kuchařka Václava, jsme si dali maratón filmů. Místo toho, abychom šetřili síly na dlouhou cestu domů, dívali jsme se na filmy asi do 3h rána. Ráno jsme jeli na trajekt, kde jsme udělali to samé jako při příjezdu, tedy tentokrát Vašek si lehl do kufru auta a celou dobu tam při cestě na pevninu byl cca 3,5 hodiny. Cesta domů utíkala velice rychle , ale pro jistotu jsme se střídali co hodinu, neboť jsme byli značně unaveni z večerního maratonu dívání se na filmy.