GROSSGLOCKNER a KRIMMLER WATERFALLS

24. – 26.7.2009


Jak už to tak u nás bývá, během jednoho vlahého večera jsme snili o tom, kam bychom se chtěli letos dostat. Plánovali jsme vrcholy. Samozřejmostí byla Lysá hora, Praděd, nově přibyla i Sněžka, ale jelikož se bavíme o zdolání na kolech, tak Sněžka, z důvodu nepřístupnosti cyklistům byla vyřazena. V jednom magazínu jsme shlédli fotky z Grossglockneru a oba se pro to zapálili. Hned týž večer jsme začali hledat informace a první vlaštovky pravily, že to žádná sranda nebude. Mělo nás čekat 33 km jen a jen do kopce 12% a místy 16% stoupání, nevyzpytatelné počasí a jiné nebezpečí.  Jiné nebezpečí jsou prasklá brzdová lanka, defekty z rozpáleného ráfku, neboť sjezd je jen a jen o brždění. S těmito vstupními informacemi se náš respekt ke kopci zvětšil, nicméně touha ho zdolat o to více prohloubila. Začali jsme tedy spřádat plány. Vyhradili jsme si prodloužený víkend. Nakoupili jídlo,  jak jinak než oblíbené konzervy, sladkosti a na tento výlet nezbytnou gelovou stravu pro cyklisty, ( carbogel, galaxy müsli, carbosnack ) přibalili iontový nápoj, věci na spaní a stan, který na tom výletě sehrál jednu z hlavních rolí.  Je to naše příprava na 16- ti denní bikování na Korsiku a Elbu, takže jedeme podobně sbalení a snažíme se ladit podrobnosti, ať nás na ostrovech nic nepřekvapí. Je tedy čtvrtek a my vyrážíme známou trasou na Brno, Salcburk, Zell am See ( jak Vašek rád říká, cajlenzí ),ale k tomu se dostaneme později.
V autě rozebíráme co jsme asi zapomněli, nejde nám navíc otevřít řidičovo okno, pokazila se elektronika, takže se paříme ve vlastní štávě. Teda řidič se paří . Vzpomínáme, že máme málo duší a úplně chybí lanka, takže to vše napraví malá procházka po Znojmě, kde si také David vyřizuje v bance a na poště na co nezbyl čas v Ostravě. Opět zní nějaká tradiční píseň z našich úst , počasí je krásné a my jedeme vstříc rakouským alpám. Sauna v autě jako blázen, David nadává na elektroniku:-), kterou nakonec k překvapení nás obou opraví, ale k tomu se taktéž dostaneme. Cesta utíká celkem rychle, střídáme se v řízení, druhý vždy spí, nebo dělá blbosti, jak už to na našich výpravách bývá. Přijeli jsme blízko našeho cíle a lehce jsme se ztratili,ale starý dobrý autoatlas a naše bystré oči nás opět navedou na správnou cestu. K večeru, asi kolem 17h přijíždíme do Zell am See a začíná se projevovat Vencova němčina.
Pro něj je tato obec cajlenzí, až mě s tím začal štvát, když to asi po 64 x řekl. Našli jsme kemp.
Zaparkovali auto a snažili se aklimatizovat a najít recepci. Mezitím se David sem tam usmál na nějaké Indy, kteří blízko auta hráli stolní tenis, sem tam jim podal míček, společně se něčemu posmáli. Zjistili jsme, že co se žen týče, nám v kempu pšenka nepokvete,ale tak jsme tu kvůli jiné krasavici, 3.798m.n.m. vysoké (na kole však jen do výšky 2571m.n.m. neboť tak vysoko vede vysokohorská silnice) Našli jsme recepční a excelentní angličtinou jsme domluvili dobrou cenu, celkem nás překvapila, kemp byl dobře zajištěný. Bazén, rybník, spousta sportovišť.

 

Dostali jsme tedy fakturu a šli k autu, kde nás měl vyzvednout správce. David se opět věnoval Indům, úsměvy, míček sem, míček tam a když pro nás přijel správce, málem došlo na slzy, při rozloučení.  Místo jsme dostali pěkné, naproti kempovali holandští manželé. Manželka byla celkem zajímavá a pořád se na nás dívala. Dodnes nevíme, jestli si nemyslela, že jsme pár, nebo obdivovala naše mužná těla, či krásné bajky, nebo náš nádherný stan .Postavili jsme stan a že půjdeme zmapovat terén. Obešli jsme kemp a vydali se směrem k rybníku, nafotít nějaké akty.  Po cestě jsme procházeli kolem příbytku indů, kteří už zdálky mávali, byli jsme tady asi hodinu a už jsme byli za bosy . U rybníku jsme otestovali prolézačky, zkusili jaká je voda, pár snímečků ( když fotí Venca, tak pár = asi 35 ) a šli ke stanu, že něco uvaříme.
Nizozemská královna měla o zábavu postaráno.  My jsme vařili a ona si naleštila brejle a měla film, jaký ani američani neumějí natočit. Následovalo testování místních záchodů a sprcha. Ulehli jsme ke spánku, ve stanu, nádherné spaní, david se vyspal do růžova. Druhý den ráno, to vše začalo, snídaně a balení na cestu. Po vydatné snídani jsme se vydali vstříc kopci, jaký nikdo z nás doposud na kole nezdolával.viz. foto profil tratě.
Pohled do hor věštil, že vysoko bude mlhavo, ale to naše nadšení neodradilo. Po prvních pár metrech jsme byli zdá se vyřízení,  následovala čurpauza a poklepání si na čelo jestli jsme normální.


Pokračovali jsme dál s pravidelnýma zastávkami na focení úžasné scenérie, pauzy na odpočinek, sem tam něco na energii. Čím výš jsme byli, tím byla únava větší. Pohled na krajinu byl neskutečně krásný a umocňoval naši snahu.
Asi 400 výškových metrů před cílem jsme se lehce přioblékli, protože se stoupající nadmořskou výškou klesala teplota ovzduší. Potkali jsme asi 4 cyklisty, jeden měl defekt, druhý něco opravoval, další kolem projel jako na závodech a poslední byla žena z Polska, která zde trénovala.
Ve výšce něco přes 2.000 m.n.m. už docházely síly, vtip i odhodlání bylo ta tam, neustále kroucení se do kopce, který se linul v serpentinách 360° a že jich tam bylo dobrých 35 nám dalo zabrat. Na posledních pár výškových metrů se změnil terén a jeli jsme v absolutní mlze a viditelnosti na 2-5 metrů.
Dorazili jsme na vrchol, 2571m.n.m., vyčerpaní, zimy už jsme měli plné zuby. Výhled nebyl vůbec žádný, takže jsme v podstatě jen vyšlapali brutální kopec.  Šli jsme do místní restaurace a těšili se na jídlo. Byli jsme tam sami, dali si gulashuppe a já jsem seznámil Vaška s görmknodlem, velkým kynutým knedlíkem, plněným třeba povidly a přelitý krémem. Velká dobrota! Únava se projevila ihned po snězení jídla.


Navzájem jsme se tedy povzbudili k cestě dolů, řekli si nezbytné varování, které stejně nikdy nikdo nedodržuje,  jako jeď pomalu, dávej pozor, opatrně a šli se ke kolům převléct do zimního cyklistického oblečení. Venku v podstatě lilo, teplota -1°C, takže cesta dolů nevěstila nic příjemného.
Očekávali jsme že si sjezd užijeme, ale místo toho to bylo utrpení. Déšť byl studený, zesílil i vítr, návleky na boty ač byly nepromokavé neunesly nápor vody, celých 33 km jsme drželi brzdové páčky. Veškerá krása byla tatam. Bouřka se rozléhala ve skalách. Po dojezdu do vesnice Bruck to vypadalo jako by ani nekáplo. Dojeli jsme do kempu, u auta si převlékli věci, šli se osprchovat.


Po cestě ze sprchy proběhlo nezbytné pozdravení Indů. Uvařili jsme si jídlo a naložili všechny věci do auta, abychom ráno mohli vyjet na jiný menší trip. Ulehli jsme do stanu a usnuli vyčerpáním snad do 5 minut. Po chvilce nás probudil liják, říkal jsem Vaškovi, že podobný příběh už ten stan zažil a přežil to. Tak jsme to zaspali. Uplynula delší chvíle a Vašek mě vzbudil výskokem, doprovázeným slovy:  PIČO PLAVU proto  nastalo velké stěhování do auta.
Liják byl silný, doprovázený bouřkou, takže nebyl čas na nějaké přestavování. A tak naše noc po namáhavém dni byla v sedě v autě. Ráno jsme se probudili rozlámaní do zamračeného dne. Bylo jasné, že na kolo to dnes nebude. Boty jsme měli pořád mokré a vypadalo to, že může kdykoliv pršet.
Vydali jsme se autem směr Krimlerské vodopády, které jsou nejvyšší ve střední Evropě. Po cestě jsme trochu bloudili a navíc začalo pršet, ale nakonec jsme k vodopádům dojeli.  Parkovné na posledním možném parkovišti, ještě než se dáte na výjezd na vysokohorskou silnici je zdarma po pravé straně. Byla to nádhera,, stálo to za to, je tam několik vyhlídkových míst, které jsou ale v různých nadmořských výškách, takže jsme měli i trochu turistiky, vylepšené o pár fotek.


Po cestě dolů jsme si dali oběd a vyrazili směr do ČR. První pokus jak se z Krimleru dostat nevyšel,vraceli jsme se, protože bychom najeli na placený horský úsek.

Pak už se vše podařilo. Po cestě jsme rozebírali zkušenosti a trochu už plánovali cestu na Korsiku.
Pokoušeli jsme se dát si ještě v některé z hospod Görmknodel, ale bezúspěšně. Někde nevěděli vůbec co to je a jinde že to nemají. Zjistili jsme, že je to specialita horských restaurací. Návrat do ČR proběhl hladce a díky počasí o dost dříve než jsme chtěli.  Náš cíl byl ale splněn. Velká škoda, že počasí nahoře bylo škaredé. Motivace, do příští sezóny je na světě, chceme se na Grossglockner vrátit a jet ho z opačné strany a přibrat k tomu bajkování v jeskyních v oblasti Bad Goisern. Určitě na našich stránkách najdete opět popis cesty a s ním spojený příběh.
 

Trasa, náklady a mapa

Ostrava→ Brno → Znojmo → Retz→ Eggenburg→ Krems→ St.Polten(S33) → Melk→ směrem na Linz (A1) → směr na Salzburk po (A1) → Přes Německo Bad Reichenhall(178) → Po cestě č.311 na Zee am See → Bruck an der Grossclocknerstrasse a zpět. Celkem najeto tam i zpět 1500km+ 100 km na Krimmelské vodopády.

Cesta cca 3000kč+ 200kč rakouská dálniční známka+ 10 euro na hlavu ubytování(2 dny)+ 8 euro auto(2 dny) a jídlo cca 500kč pro jednoho→ sumace 6000kč/ počet účastníků. Tedy na jednoho to vyšlo na 3000 kč.