na kole i pěšky, za pohodou a zábavou

Úvodní stránka > Cestopisy > rok 2009 > 1.ročník PRADĚD

1.ročník PRADĚD a RABŠTEJN

6. – 7.6.2009

Rok se s rokem sešel a je tady pokračování příběhu se jménem „Praděd“. Podařilo se nám domluvit se na vícedenní akci. Hasan Ahmed Mastif Nasraláh zajistil ubytování a vyjeli jsme ve stejné sestavě. Opět výjezd Davida a Vaška z Ostravy, v Komárově nastupoval Hasan, tentokrát bez píšťalky, ale se spoustou jiných blbostí, hned jsme se my neřídící počastovali slivovicí a bylo veseleji. Zastavili jsme se ještě v obchodě, který vlastní Hasanův otec v Opavě, na čumendu a pokračovali. Nezbytná zastávka na čůracím místě pana Vaška opět přinesla vtipnou chvíli. Během úlevy se zde vynořily dvě dívčiny na koních. Venca s nimi lehce laškoval, ale jakožto polonahý moc úspěchu neměl a v obavách, že na nás zavolají policii jsme raději jeli směr Karlov. Zde měla být naše základna, byl to příjemný penzion, kde jsme shodou náhod byli ubytovaní jen my. Teď mi tak přišlo, že vlastně ty naše výlety vlastně vypadají jak výjezd úchylů z města. Ale věřte že jsme normální lidé, kteří se rádi baví a nestydí se za to. No nicméně po ubytování jsme se opět počastovali slivovicí, tentokráte vyjímečně všichni a vyrazili jsme na malou projížďku.

Venku se počasí poněkud kazilo, vypadalo to i na déšť. Vyrazili jsme do lesů, Hasanův otec nám doporučil nějaké trasy, vybrali jsme jednu z nich, která se táhla od Penzionu pod Kloboukem po žluté značce na Skřítek a po té k nějaké chatě, jejíž jméno jsem jednak zapomněl a jednak jsme tam stejně nedojeli. Cesta byla bahnitá a byl to biking se vším všudy. Zkraje cesty se rozpršelo, Hasan zjistil, že si na pokoji nechal pití, takže proběhla asi 10 minutová nesmyslná zastávka, kdy jsme do něho hustili ať si pro to zajede, že ještě nejsme daleko, ale že budeme celý den pryč. Nakonec tam nejel a po cestě si v jednom srubu koupil kofolu, která mu z košíku stejně pořád padala. Pokračovali jsme dál, sem tam déšť, ale klid a čistý vzdoušek. Po pár kilometrech nastalo dobrodrůžo, cesta se poněkud ztížila. Museli jsme zdolávat vyschlé koryto řeky, super cesta, mokré kameny, klacky, díry…a tak se první jedoucí David asi po 15 minutách cesty poroučel k zemi, do největší kaluže co tam byla a na šutr, takže si narazil prdel, kterou skoro žádnou nemá.

Naštěstí nepromokavé oblečení ukázalo svou kvalitu, takže zima mu nebyla, jen ostatní poslouchali jeho nadávky. Počasí bylo toho času opravdu hrozné, vydali jsme se tedy směr Rabštejn, zkouknout místní skály a ochutnat místní pivo a zelňačku, jestli tam náhodou nešidí lidi. Dojeli jsme k hospodě pod skalami, David a Hasan se kousek prošli a pak se šlo na jídlo. Už se nám moc nechtělo, protože déšť byl otravný a jízda v terénu, v dešti a v celkem slušném chladnu nic moc. Dobře jsme se najedli, popili, zhodnotili, že pivo je dobré a pokračovali na Skřítek, vítr sílil. Hasanovi volal jeho otec, starý Casanova Hasan Nasraláh, že se blíží nějaká vichřice, že hlásili varování, tak jsme na to šlápli. Ještě že Hasan zná místní terén z běžek. Chybělo nám asi 15km k chatě, vítr už byl tak silný, že skoro nešlo jet, v tom lese to působí ještě strašidelněji, ale snažili jsme se jet co to dalo. Po zdolání krutého kopce, proti větru a se spoustou vystouplých kořenů, jsme měli asi 5km k chatě, už vysloveně lilo. Dorazili jsme docela prochladlí a unavení. Penzion pořád prázdný, tak jsme vodou v hadici ostříkali kola, ať jim tam netaháme bláto. Osprchovali jsme se a vyrazili na večeři do restaurace Praděd v nedalekém Karlově. Bylo tam útulno, teplo. Únava na sebe nenechala dlouho čekat, ale vůně jídla nás probrala. Už nevím co jsme jedli, ale vím jistě že to bylo dobré. Vedle v místnosti, byl nějaký zájezd, Němců. Jedna Němka se zamilovala do Vaška, tak si k nám přisedla a jala se s ním komunikovat. Byla tak opilá, že kdyby jí řekl, že se jmenuje Karel IV. věřila by mu to. Odešla s nepořízenou, protože pan Vašek měl oči jen pro jednu. Místní servírka, která si navíc pořezala prst a vašek se jí ho jal ošetřovat s památnou hláškou, ukažte to, já jsem skoro doktor. To mu zůstalo dodnes, studuje totiž na VŠB doktorské studium, sice technický obor, ale on by jí určitě rád poskytl první pomoc. Po večeři jsme odešli do našeho penzionu. Něco jsme popili, zahráli karty a šli spát.

Druhý den nás čekal Praděd. Někde na straně Rychlebských hor jezdil i Vaškův otec, velký to soustružník. Byla tady šance, že se na vrcholu potkáme. Vyrazili jsme po silnici, protože v noci doslova lilo a bouřilo. Přijeli jsme ke Hvězdě, převlíkli jsme se jako loni a vyrazili na horu, opět začalo lehce pršet. Koho hned v prvních metrech nepotkáváme? Pana Milana s fanošem a Tomáše. Nahoru jsme tedy razili v pěti. Do kopce, v dešti….
Na Ovčárně jsme se počkali, povtipkovali, dooblékli se a pokračovali nahoru.

Najedli jsme se a vyrazili opět směr Karlov a náš penzion, převlékli jsme se do suchého, pojedli v zahradě a vyrazili směr domov. Dva dny utekly jako voda. Počasí vůbec nevyšlo. Ale opět další skutečnost velí, že příští „Praděd“, vyrazíme už v pátek večer a jezdit budeme už sobota, neděle. Snad se náš třetí výjezd uskuteční. Po cestě zpátky vzpomínáme na horké chvilky v lesích během vichřice i nudné stoupání na Praděd, ale taky na krásné výhledy.