Skotsko

Letošní cestování je pro VELPELTEAM trošku specifické. To, že cestujeme ve třech, není nic neobvyklého, jen možná stávající hvězdu, mírně již 3 roky zaneprázdněnou nahradila nová krev v našem cestovatelském týmu. A to jeden z Lotyšských bratrů Rostík – Rasty. Letos to padlo na Skotsko, které jsme dobré tři roky odkládali hlavně kvůli počasí. Koneckonců je celkem jedno, jaké bude počasí hlavně, že je dobrá parta a správný plán. Při tomto složení zážitky, vtípky a různá překvapení na sebe nenechala dlouho čekat. Letenky do Skotska kontrolujeme  asi 6 týdnů před naším tripem. Nakonec nejlepší variantou byla společnost Easyjet s odletem z Prahy. První den se scházíme se brzy ráno ve vlaku IC Hutník. Kluci už mi drží fleka.  Kecáme, studujeme průvodce, koukáme na filmy, cesta rychle ubíhá. Do Prahy dojíždíme v 10 hodin. Času na přesun na letiště je poměrně hodně, proto volíme procházku po okolí se zastávkou na polévku (ze sáčku). Obsluha nás má celkem v paži a ta polévka - větší sračku jsem ještě nejedl. Celkem pěkná restaurace, dojem obsluhy a kuchyně to kazí. David hází jednu hlášku za druhou od popisu cesty po kulaťácích (kruhový objezd) až po placení za pozdravy pětibábou (500 Kč). S dostatečným časovým předstihem jdeme na expres bus na letiště. 

Ty jezdí co půl hodiny. Ten náš nepřijel ani v 11:30  ani ve 12:00 hodin. Situace se pro nás stává kritickou, je 12:10 hodin a cesta busem trvá cca 50 minut ve špičce. Letištní brána se zavírá v 13:05 hodin. S tím, že bude špička, jsme počítali, ale že nás bus, až tak vyjebe, s tím ne. Nedá se svítit jako poslední možnost pro stihnutí letadla je zavolat taxika. Borec přijíždí do 5 minut. V autě nás uklidňuje, že to stihne. Rube to neskutečně rychle špička nešpička, nevím jak klukům, ale mně se hlavou prohání myšlenka, že bychom to nestihli. V duchu nadávám, že není přece možné, abychom každým rokem prožívali to samé a to obavu o to, jestli stihneme letadlo nebo ne. Možná to už patří k našemu cestovatelskému koloritu, jen se netěším na den, kdy to opravdu nestihneme. Borec nás ve 12:45 hodin vyhazuje na Terminálu číslo 1. Platíme pověstnou pětibábu a přes celý terminál 1 utíkáme do terminálu 2, je to scéna jako z amerického filmu. Stíháme to opět tak, tak. Nálada se vrací k normálu, Rostík, coby benjamínek výpravy, se chytá velmi rychle a s Dejvem hází neskutečné hlášky. Hurá letíme. Až na pár turbulencí je let v poklidu. Na letišti v Edinburghu je třeba jít cca 800 metrů do Rental Car Centra, kde je mnoho společností, kde si každý vybere tu svou. Cesta je velmi dobře značena, není kde zabloudit. U přepážky jsme brzo, zapomněli jsme na časový posun. Ve Skotsku je o 1 hodinu méně, a tak čekáme ještě půl hodiny na auto. Bereme si plné pojištění, ať nás nic nezaskočí. Vyzvedáváme si auto na parkovišti, kde při výdeji nás překvapí Čech. Svět je malý. Dostáváme poslední doporučení a rady na cesty a v našem novém autíčku Vauxhal Corsa vyjíždíme kolem půl 5 směr St. Andrews. Již ze začátku máme malé zpoždění, ale co, jsme na dovolené ne na útěku. Ze začátku trošku bloudíme, ale v momentě, kdy se přidává i náš čtvrtý člen výpravy naše Božka (GPSska), je Rostík s Božkou neomylný a nerozlučný pár. Do St. Andrews přijíždíme něco kolem 19 hodiny. Parkujeme u katedrály města. Procházíme městem, fotíme jako strhaní, krásný západ slunce, golfové gríny, starou skotskou architekturu, univerzitu a mnohé další. Svačíme nad mořem u mořského akvária. Kolem 20 hodin vyrážíme směr Dundee, kde chceme nakoupit jídlo na následující den. Do Dundee přijíždíme něco po půl 9. Procházíme město a první zastávka je obrovské nákupní středisko. Bohužel pro nás je pouze do 20:00hodin. Což je škoda, každopádně se procházíme po městě a hledáme ještě nějakou večerku. Ta se daří najít, je to Tesco expres, kde nakupujeme snídáni a večeři.  Jedeme na Aberdeen, cesta ve tmě a v mlze je celkem zajímavá. Do města jsme dorazili kolem půl 11. Bezúspěšně se snažíme najít fleka na spaní, bohužel se nedaří. Nakonec spíme v průmyslové zóně a po menší úpravě všichni v autě, neboť venku prší. Večer dáváme kino, o půlnoci usínáme. V pátek vstáváme kolem 7 hodiny, jíme čerstvě napečenou buchtu z Tesca. Plán je jasný vyfotit historická místa a univerzitu a jet dále.  Bohužel se nám historická místa najít nepodařilo a místní univerzita nestála ani za psí štěk. Návštěva města Aberdeen byla totálním fiaskem, ještě že to bylo po cestě, kdyby ne, tak by David kleštil. Jedeme dále na město Inverness, po cestě se stavujeme na dva hrady. Jeden se jmenoval Huntly castle  u města Huntly. 

Hrad byl krásně zastrčený v areálu školy. Vlezné na hrad bylo 6 liber. Házíme pár porno-snímku a jedeme dále. Druhý hrad se jmenoval Cowder Castle. Hrad byl zavřený, zato si však můžeme sami, neboť v průvodci bylo jasně napsáno odkdy dokdy je otevřený, škoda. Do Inverness dojíždíme něco kolem poledne. Díky mnoha objížďkám a dopravní špičce je v dopravě chaos. Proto není divu, že přes centrum jedeme byť nechtěně třikrát. Nakonec se nám daří parkovat u místního obchodního domu. Tam se nám stává celkem blbá příhoda s klíčema od auta. Klíče nechávám v autě a zavírám dveře, v tom si vzpomenu, že vlastně tam mám ještě doklady, snažím se dveře otevřít, ale nejde to. Sladce povídám „a kurva“ a koukám na Dejva. Ten se ptá, co se děje, situaci ukazuji. Přemýšlíme nad možnostmi, co teď, veškerá čísla jsou v autě i s doklady. V tento okamžik by se v nás krve nedořezal. Přichází náš zachránce na scénu obávaný RASTY. Seznamujeme ho se situací. Ten s klidem sobě vlastním bere do ruky velký kámen a…obchází auto z druhé strany a v poklidu otevírá nedovřené dveře. Myslím, že to slyšeli i u nás, jak nám spadl kámen ze srdce. Taková cypatá situace tu ještě nebyla. Američani mají Mc Gyvera, my máme Rastyho. Od této události jsme klíče měli vždy při sobě. Fotíme zajímavá místa a jedeme dále k jezeru Ness. Kolem jezera jsou dvě cesty.  Někde po cestě se stavujeme v supermarketu na jídlo. Místní charita má koncert postižených nejen dětí. Zpívají písničky, kluky napadlo mi jednu u nich k příležitosti mých narozeninám zazpívat. Bylo to krásné a dojemné, moc pěkný pocit – děkuji kluci!!! ( asi nemusím zdůrazňovat, že po celou dobu na pódiu jsem byl rudý jako rak). Vzhledem k časovému presu volíme Západní více využívanou cestu. Fotíme nádherné scenérie, jezero, obzory. Jedno z hlavních lákadel je hrad Urquhart. Ten je překrásný, fotíme, co to dá, jíme a za západu slunce se přesouváme na ostrov SKYE. Příroda je nádherná, před námi pouze jediná cesta, která vede na samotný ostrov. Přes visutý most přejíždíme na ostrov Skye. Most je zdarma. Ostrov sám o sobě vypadá jako jiná planeta, velké kopce, nádherná příroda. Pomalu se stmívá a my dychtiví po nových fotkách sjíždíme z hlavní cesty a odbočujeme na z A87 na cestu podél jezera Loch Ainort. Je to cesta, která vede čistě po pobřeží. Cesta je velmi nekvalitní a za šera působí dosti strašidelně. Navíc, byť jsme všichni dobří řidiči, samotný fakt, že od pádu do moře z minimálně 20-ti metrů nás dělí necelé 2 metry široká cesta, umocňuje zážitek a respekt k okolí. Cestu plnou děr, která po tři kilometry vedla někde do neznáma, jsme jednohlasně nazvali Čupakabra track. Pobřežní cesta nás vyplivuje po 3 kilometrech opět na hlavní cestě. Té se již držíme až do města Portree.  Kousek od města spíme mezi domky. Kluci mi připravili narozeninový dort se svíčkami. Parádní oslava se super lidmi.  Bohužel zase prší, a tak spíme zase všichni v autě.

V sobotu vstáváme v 7 hodin, jíme a jedeme do města Portree. Parkujeme u místního kostela. Tam je také informační centrum. Veřejné toalety, které jsou zdarma, jsou vedle žlutého Hostelu naproti policejní stanice. Krásný přístav a záliv bohatý na krásné fotografie. Na mapě ve směru hodinových ručiček jedeme na zříceninu Duntulm Castle. Krásná fotogenická zřícenina v zemi nikoho. Zpátky se vracíme přes Staffin do města Portree. Odtamtud vyjíždíme na nejvzdálenější hrad na ostrově jménem Dunvegan Castle. Hrad z dálky vypadá nádherně. Snažíme se nějak projít bez placení, to se nedaří, vstupné je 10 liber. Zahrada je krásná, ale vnitřek hradu je pro nás velké zklamání. Kromě pár velkých obrazů bylo snad v každé místnosti umyvadlo a záchod bez omítky. Jinak interiér stál za vylízanou paštiku. Doporučuji snad jen vstup do zahrady a okolí hradu. Vstup do hradu nedoporučuji.  Z ostrova jedeme pryč, směrem na Fort Wiliam. Rostík si užívá plnými doušky řízení vlevo, a tak není divu, že když vidí zpoza patníku vykukovat čupakabru, neváhá a přejede ji hlavu. Rána to byla parádní, jedinou vadu na kráse to mělo, že ji Rostík netrefil. Jedeme na další lákadlo a ke krásné kulise z Harryho Portera most přes minulost. Nádherná scenérie s přírodou, rozhodně stojí za to se tam stavit. Přejíždíme přes celou Skotskou vysočinu kolem lyžařských vleků nádherné kopce.  Jezera jako Loch Lochy a Loch Lomond navštěvujeme už jen za tmy, kde taky večeříme. Nemá smysl zde spát, proto se rozhodujeme k radikálnímu řešení. Přejíždíme do Glasgow. Tam je překvapivě velký provoz, přesto neopomíjíme hlavní svatostánek, stadion Celticu Glasgow. Někde mezi Glasgowem a poli uléháme ke spánku. Není to ani 10 minut a přijíždějí policajti. Povídají, že tam nesmíme spát, a tak čekají, až od tamtud odjedeme. Překvapivě po nás nechtějí doklady, vůbec nic. Chudák Rostík v polospánku a spacáku řídí asi 20 mil ve směru na hrad Stirling. Někde daleko na periferii spíme pod mostem v autě, venku je jasno. Poslední den, kolem 7 hodiny ráno vstáváme, jsme celkem dojebaní ze spaní  a cesty. Vracíme se zpátky do města Glasgow. Daří se nám zaparkovat přímo před vlakovým nádražím Queen Station. Procházíme ranním centrem, fotíme atraktivní místa, mnohdy to vypadá jako město duchů. Přejíždíme na hrad Stirling. Auto parkujeme na parkovišti před hradem. Parkování stojí 5 liber. Hrad je krásný, nechce se nám platit vlezné, proto jen fotíme hrad z nádvoří a přejíždíme na druhou stranu údolí na Wallace monument. Moc pěkná věž na kopci naproti hradu Stirling. Je tam nějaké vstupné, ale to si už nepamatuji. Přejíždíme do Edinburghu, kde odevzdáváme auto a procházíme hlavní lákadla města. To stíháme za dvě a půl hodiny. Fotíme se s místním hercem převlečeným za Williama Wallace. K večeru jdeme do skotské hospody na pivo, whisky a typické chips and fish. Chytli jsme skvělou obsluhu. Posledním možným busem se dopravujeme na letiště, kde hrajeme karty a trávíme celou noc až do rána.

Brzy ráno letíme směr Praha, busem na nádraží a s pomocí indiánského běhu stíháme rychlík do Ostravy, kde nás čeká večerní zápas ve florbale. Výlet se vydařil, v pořádku jsme se všichni vrátili, plni nových dojmů, zážitků a hlášek. Díky chlapi za super atmosféru a výlet.

Náklady – letenka 4500Kč+2000 kapesné+200 Kč taxík+ 560Kč vlak + pronájem auta