Polsko

Pravidelnou, již tradiční akci na kolách, jsme letos trošku posunuli. Hlavním měřítkem bylo zejména špatné počasí. Prvotní myšlenka je vždy, jet do Rakouska, poslední dobou nám počasí nepřeje, a tak jsme nuceni improvizovat, ať už se změnou termínu nebo destinace. Letos jsme čekali až do poslední chvíle, přesto nám počasí nevyšlo, proto jsme vymysleli jinou alternativu (ostatně takto jsme to už udělali i vloni) padla volba na sever sousedního Polska s možností koupání v Baltském moři. Je to cesta do neznáma, snad i proto nás to lákalo. Počasí i vzdálenost byly přívětivé. Účastníci za Polským poznáním byli staří známí cestovatelé David,  Lucka, Joey, Vašek, Soňka a Fany. Ráno něco málo po 9. hodině se scházíme v Orlové u Davida a Lucky. Pomalu přebalujeme auto, nosiče na kola a vše potřebné k přežití na prodlouženém víkendu v drsném severu. Bereme s sebou i malý cestovní gril, byť jsme si mysleli, že se do auta nevleze. Nakonec jsme byli rádi, že jej máme a velmi dobře nám posloužil. Vyjíždíme kolem 10:30 Hodin směrem na Polsko a dále na Gliwice – Wroclaw – Jelenia Gora – Gorzów Wielkopolski- Szczecin – Miezdyzdroje. Cesta ubíhala rychle a o vtipné hlášky nebyla nouze. Pryč jsou časy, kdy Polsko bylo bráno za zemi s nejhoršími cestami v Evropě. Všechno je jinak, cesty jsou spravené a kvalita je srovnatelná s Německem. 

Tyto cesty prozatím můžeme jenom závidět.  Při nájezdu na dálnici A4 kousek za Gliwicemi jsou mýtné brány (tam obdržíš lístek a při výjezdu se platí). Placený úsek je až k Wroclawi. Za poměrně dlouhý úsek se platí 16,20 PLN. Po zbytek cesty se již další mýtné zatím neplatí. Cestou k Baltu projíždíme tři poměrně velké bouře a doufáme, že tak tam nebude. Do kempu přijíždíme kolem 20 hodiny. Na recepci se běžně domlouváme česky, to jsme mile překvapeni, že nám rozumějí. Cena kempu je 172 PLN (4 noci -  2 dospělí + stan + auto + zvíře je zdarma). Jsou dvě možnosti ubytování: jedna je na otevřeném prostranství (tam jsme byli my, je něco málo dražší), druhá je v lese v kempu, varianta je levnější, ale z hlediska dostupnosti WC a sprch horší a hlavně velkých hejn komárů. Stavíme stany, je vedro, ale zataženo. Vypadá to, jakoby mělo každou chvíli pršet. Během 10 minut začíná pršet, stihli jsme to jen tak, tak. Jsme celkem unaveni z vedra a cesty, kolem 23 hodiny jdeme spát. Ve čtvrtek pršelo skoro celou noc, o to je probuzení mnohem veselejší. Nebe je vymetené a probouzí nás sluneční paprsky. Kolem 9 hodin snídáme a plánujeme, co s načatým dnem. Po snídani se jdeme podívat na moře vzdálené od kempu cca 800 metrů. Pláže jsou písčité a plné lidí, neuvěřitelné. Rázem jsme se ocitli v úplně jiném světě. Jdeme zpátky do kempu a ochutnáváme místní zmrzlinu. Místní ochutnávač Drulďa (pozn. red.) si tuto laskominu nemohl vynachválit. Při cenách a kvalitě, která se nabízela, jsem mohl jeho tvrzení jen potvrdit. (cena zmrzliny mini 3 PLN, 4 PLN malá, 7 PLN velká) Na kola jsme vyjeli něco kolem 13 hodiny. Přímořská cyklostezka byla označena jako R10, která vedla do cca 13 kilometrů vzdáleného města Swinousjcie. Vedla lesem, přes krásné terény, podklad šotolina, vhodné pro horská kola i trekingová, místy byl na stezce hluboký písek navátý z pláže. Cestou jsme potkali nejen mnoho cyklistů, ale také staré bunkry z druhé světové války a observatoř. Cyklostezka nás vyplivuje přímo před momentálně rozestavěným terminálem, kde se staví obrovské zásobárny na námořní naftu. Tady se nabízejí dvě možnosti.

 Cesta doprava vede k majáku, ta druhá vede do centra města. Naše první zastávka vedla k místnímu majáku. Pěkný maják z 19. století postavený z cihel o výšce cca 68 metrů, vstupné 7 PLN. Pro nás trošku zklamání, mysleli jsme si, že maják bude přímo u vody. Místo toho bylo místo oploceno a na moře šlo vidět pouze ze samotného majáku. Svačíme, odpočíváme a jedeme dále do centra města. Cesta k bezplatnému trajektu je pěkně značena. Na druhé straně města nás lákal větrný mlýn, krásný park a válečná muzea. Přístavní cesta nás vede kolem yacht klubu Czterywiatry přes park kolem dělostřelecké tvrze. Míjíme restauraci, u které je vojenská pevnost, nyní slouží jako válečné muzeum. Mimo jiné restaurace byla příliš drahá na typičského Čecha, proto si dáváme parádní hamburger ve válečném muzeu. Hambáč stál 7 PLN. Již nemáme moc času, a tak větrný mlýn necháváme na příští návštěvu. Proto taky zpáteční cestu volíme po silnici. To nebyl dobrý nápad, byť je cesta dobře značena. Jedná se o silnici první třídy, kamióny a auta jedoucí 120km/hod. nebyla výjimkou. Vzdálenost po cestě je cca 13 kilometrů. Do kempu dojíždíme plni dojmů a sladce unaveni. Dáváme sprchu, vaříme, blbneme. K večeru jdeme do místního obchoďáku NETTO nakupovat (vzdálený cca 500metrů) nějaké maso na gril. Dnes kupujeme pouze klobásy (to byl dobrý nápad). Grilování se povedlo, klobásky byly manifik . Oddychujeme a kolem půl 11 večer se jdeme podívat na místní molo, které je dlouhé 395 metrů. Podél pobřeží jdeme k molu - neuvěřitelné. Z poklidného městečka se během pár minut stává město plné ruchu, atrakcí, opilých a veselých lidí zkrátka jiný svět. Takový malý lunapark. Na mole je klid, krásné místo pro romantické duše. Na zábradlí si lze povšimnout, tak jak to je například ve Francii, zámky lásky na zábradlí (tady to nejspíš zažívá teprve rozmach a oproti jiným městům je to teprve v plenkách). Do kempu se vracíme o půlnoci. V kempu je klid, pohoda. Dnes na kole najeto bezmála 42 kilometrů.

Je pátek, pozvolna ráno vstáváme kolem 8 hodiny. Snídáme, plánujeme,co s načatým dnem. Kolem 11 hodiny jdeme na pláž. Půjčujeme si slunečník (10 PLN) a zahrádku pro soukromí (10 PLN), ta se nakonec velmi dobře osvědčila a hlavně psi si hověli ve stínu. I když nejsme na tento druh relaxace zvyklí, dnes se nám to šiklo.  V moři plníme sázky, spojeny s koupáním, s velkým úspěchem. Byť se to holkám moc nelíbí. Voda není až tak studená, čekali jsme to horší. Po 15 hodině se zvedá vítr, balíme věci a psychicky se připravujeme na grilpárty. Ještě se stavujeme na místní rybu, měli jsme flandru s hranolky a salátem, cena byla přívětivá (20 PLN). Velmi dobré jídlo, doporučuji. Opět nakupujeme, tentokrát už maso na gril. Je třeba udělat pár třísek, ujímám se toho, jako zkušený oral. Samozřejmě se to nemůže obejít bez úrazu. Sekám se do prstu, krve jako z vola. 

Soňka mi dává první pomoc, já ostřílený borec z Vietnamu nepochopitelně omdlévám. Oči v sloup a už o osobě nevím, jen registruji jak mi někdo (David) zvedá nohy na židličku. Už se probouzím k životu a orientuji se, že mně to připadlo jako věčnost, i když to bylo jen pár minut. Soňka dodělává obvazem záchranu prstu. Nejvíce, co mě štve na zranění je to, že jsem pracně nabité opálení ztratil během pár sekund. Jsem bílý jako stěna. Trošku mě bolí hlava. Pomalu se mi vrací barva a všem okolo i dobrá nálada. To bylo jen pro zpestření dnešního dne. Maso se i přes malou zdravotní vsuvku povedlo a zranění, které vypadalo hrozivě, nakonec bylo jen na dva stehy. Jdeme spát o půlnoci, začíná pršet. Prší celou noc a skoro celé ráno. Vyjasňuje se až kolem oběda. V plánu bylo kolo, ale vzhledem k nestálosti počasí a možná i pohodlnosti a možnému blátu na cyklostezkách dnes na kole nejdeme. U stanu nás vítá pro nás zcela neznámý pes. Je moc pěkný a my začínáme tušit, že nepřišel za námi, ale za Fany, která hárá. Vzhledem k nemožnosti zjištění jeho jména mu naši sousedé ze stanu začali říkat Šnicel, a on kupodivu na to slyší. Jíme a jdeme do města na poštu poslat pohledy. Šnicel se nás drží a my tušíme, že pro naši cestu nemáme psy dva, ale tři. Snažíme se psa setřást, ale drží se zuby nehty. Využíváme jediné jeho zaváhání a bereme se Soňkou a Fanynkou roha. Scéna jako z akčního filmu, utíkáme před nadrženým psem. Vidíme ho vdáli a doufáme, že ztratí pachovou stopu, povedlo se. Přesto jsme stále obezřetní.  Pohledy jsou celkem levné (1 PLN), jen ta známka to je trošku zlodějina (5 PLN). Nikde ve stáncích nemají známky, proto nás všichni odkazují na poštu. Pošta je umístěna v centru města, kde je mimo jiné další velký obchoďák NETTO, místní trhy a nějaké obchodní centrum s hadrami. Cestou zpět zahajujeme zmrzlinový maratón. Hrajeme v kempu karty, relaxujeme, spíme, vaříme společný guláš. Večer se loučíme s mořem, plážemi, skvělou zmrzlinou. Na pláži to žije i po setmění, lidé pouštějí lampiony štěstí, hrají fotbal, volejbal. Nad obzorem se blýská, něco se žene. Večer prší jen 10 minut. Je neděle a ráno je kouzelné, sluníčkové. Balíme stany, kola. Chystáme jídlo na cestu a kolem půl 11 vyjíždíme směr domov. Cesta i počasí jsou z počátku super. Postupem času se zase kumulují mraky a projíždíme jednou bouřkou za druhou. Před Wroclawí se tvoří kolona, kde trávíme poměrně dost času. Dle předpokládaného příjezdu kolem 19 hodin, dojíždíme domů až kolem 22 hodin. Davidovo prokletí opět zafungovalo. Vždy, když řídil, se obloha zatáhla a začala bouřka jako kráva. Při dojíždění do Orlové užuž to vypadalo, že se bude vybalovat bez deště. Naši předčasnou radost zkazila přeháňka.

Cena benzínu byla 5,45 PLN /l a nafty 5,34 PLN/l

Náklady -  ubytování pro pár (172 PLN) + 32,40 PLN tam i zpět mýtné + 2x plná nádrž a kousek (4500kč)+jídlo (700Kč/oba)+ volná útrata (1000kč/oba)