TURECKO
13.8.. - 20.8.2011
Tak se nám sešel rok s rokem a my jsme se opět ocitli na cestách. Rozhodovali jsme se mezi několika státy, ale nakonec zvítězily ekonomické důvody a vyhrálo Turecko. Máme tam pár známých a dohodli jsme se s nimi na ubytování i na programu. Vyrazili jsme tedy brzo ráno z Ostravy do Vídně autobusem Student agency. V Brně se přestupovalo a byla tam asi 2,5 hodiny čekací doba, kterou jsme vyplnili procházkou. Koupili jsme si nějaké pečivo na vlakovém nádraží a paní prodavačky jsme se zeptali, kde je poblíž nějaký park. Paní nás posílala k vietnamcům, že jinak je tam všude až od devíti, snažili jsme se jí vysvětlit, že netoužíme po shoping parku, ale povedlo se až na druhý pokus a zjistili jsme, že žádný park poblíž není. Našli jsme nějaké místo v zeleni na posed, posnídali a šli na autobus. Student agency nabízí příjemný servis, který je sice všude ve světě standardem, ale u nás potěší, když je to neobvyklé. Přijeli jsme na letiště do Vídně přímo před halu v dobrém čase, šli se odbavit a něco pojíst před odletem. Let jsme po počátečním vtipkování prospali a v Istanbulu na letišti Sabiha Gökcen, které leží už v Asii, nás čekala kamarádka. Ta nám půjčila svůj byt k užívání po celou dobu našeho pobytu. Před halou jsme nastoupili do autobusu E10, který jede do Kädikoy, což je poslední stanice v Asii a odsud jezdí lodě nebo další autobusy do Evropy.
V Kädikoy nás čekalo překvapení, čekala nás Gizem ( Davidova bývalá přítelkyně ), která nás svým autem vzala na výlet, jeli jsme k moři, popovídat si a projít se po mole. Potom jsme šli na večeři a někdy v noci, kdy už jsme byli opravdu unavení jsme jeli 2,5 hodiny do evropské části Istanbulu, kde byl byt naší kamarádky. Doprava zde funguje skvěle, myslím tím MHD, takže nikde není problém. Jen jsou vždy všechny prostředky extrémně přeplněné. Dohodli jsme se s Vašíkem Pašíkem, že druhý den zůstaneme v Istanbulu a další den vyrazíme do Troje a pak na trek do kaňonu, vše bylo domluvené i s místními průvodci, jež byli kamarádi naší hostitelky. Výlet po Istanbulu byl náročný, jeli jsme se podívat do mešit Hagia Sofia, Sultan Ahmed, pak jsme šli nakupovat do bazaru, což je obrovské tržiště, kde se dá koupit všecko, dá se smlouvat, prostě pohoda. Všude mraky lidí…
Pak jsme šli na různá významná místa, do přístavu Eminönu na rybu v housce, exkluzivní jídlo za 4 TL, dali jsme si zmrzlinu a vyrazili na výlet lodí po Bosporu. Je to okruh, který vede pod oběma mosty, jež spojují Istanbul mezi evporskou a asijskou částí. Trvá to cca 2h. K večeru jsme se sešli s dalšími přáteli a vyrazili do ruchu velkoměsta na jídlo. Rozhodli jsme se, že pojedem nočním autobusem do Troje, protože cesta trvá 6h,tak abychom něco z toho dně měli. Přišli jsme tedy ve 23h domů, rychle se připravili, osprchovali a jeli na nádraží vzdálené 15 min od bytu. Lístek už byl dopředu zarezervovaný u společnosti Truva, to udělali přátelé po cestě, abychom měli jistotu, že si sedneme. Cestu jsme po snězení občerstvení, které je zde součástí již zmíněného světového standardu celou prospali. Kamarádi nám na nádraží zařídili, že nás řidič zaveze co nejblíže k Troji. Taky se stalo, steward nás vzbudil v 6 ráno třepáním a řekl Troy! Tak jsme rozespalí vytáhli bágly a vyskočili jako jediní z autobusu. Stáli jsme uprostřed ničeho, před námi jen tabule s nápisem Troia 5km.
Tak jsme se tomu zasmáli, jak jsme vypadli z busu jak špinavé prádlo a šli pěsky do Troje. Nic nejelo, bylo ještě opravdu brzo. Cesta nám sloužila k probuzení, bylo to dlouhých 5km, dorazili jsme do Troje jako první a v zápětí asi 6 autobusů plných turistů, takže to tam rázem ožilo. Troja udělal výborný dojem, byť to jsou ruiny,ale význam toho místa je velký. Koupili jsme si tam nějaké pohledy a po prohlídce jsme si zde udělali kancelář a vypisovali. Pak jsme se vydali zpět do Canakkale a chtěli zde koupit lístek na ostrov Bozcaada, ale trajekty byly údajně plné, takže jsme se vydali na místní pěknou pláž, která byla sice krásná, ale netušli jsme, že bude tak daleko. Jeli jsme tam snad hodinu v malém autobuse. Zaplatili jsme vstup 1 TL a našli si lehátko a usnuli na slunci. Následky si asi umíte představit. Cesta zpět byla opět dobrodružná, řidič nás ujistil, že nás vysadí na autobusovém nádraží, ale poté, co si Vašek dovolil otevřít okno v autobuse a řidiče to pořádně namíchlo, tak nás po hodině cesty vysadil v úplné prdeli, kde stály tři autobusy. Tak jsme opět hledali cestu na nádraží. Museli jsme jet dalším autobusem tak asi 15min a byli jsme tam. Stejně to bylo zbytečné, protože jsme zjistili, že autobus do Istanbulu jede z centra od kanceláře přepravní společnosti. Vybrali jsme si jinou přepravní společnost než jsme měli pro cestu sem, tentokráte to bylo METRO, byli o 5 TL levnější,ale hlavně měli lepší čas odjezdu.
Opět jsme zvolili noční cestu. Přijeli jsme na nádraží do Istanbulu asi ve 3 ráno a na doporučení kamarádů jsme využili místo taxíku dopravní servis, který je zdarma a součástí ceny, když se jede pozdě v noci. Dorazili jsme do bytu a padli únavou. Druhý den nás čekala prohlídka dalších částí Istanbulu. Nijak jsme to časově nehrotili a kolem 12h jsme posnídali a setkali se s kamarády a vyrazili do města. Na Galatatower a do starších částí města, do Taksimu, velmi populární části, program byl opět do večera, kdy jsme se sešli s dalšíma lidmi pod jedním z mostů a dali si něco k jídlu. Plánovali jsme trek na druhý den do kaňonu. Je potřeba jet do Izmitu, což je cca 2h autobusem z Istanbulu, tam nás naberou další lidi do džípu a pojedeme do hor. Doma jsme byli po půlnoci, vstávalo se v 6 ráno.Připravili jsme se na skoro všechno a šli na kutě. Ráno jsme dospali v autobuse, v Izmitu nás vyzvedli na nádraží naši průvodci po parku Kartepe a kaňonem. Jízda džípem byla dobrodružná, několikrát jsme viděli andělíčky, řidič se s tím nemazal. Kluci používali příruční GPS, protože oblast není nijak zmapovaná. Po 30 minutách zběsilé jízdy autem v místech, kde bych nechtěl jít ani pěšky, jsme dorazili k ústí kaňonu. Vybalili si věci, připravili foťáky a vydali se v ústrety dobrodružství. Hned po pár metrech jsme si s Vaškem přezuli obutí, z trekových bot na sandály, cesta vedla říčním korytem, tak jsme si myli nohy. Občas jsme byli po pás ve vodě, ale stálo to za to. V řece to žilo, krabi, ryby, hadi…super podívaná. Dělal jsem si z Vaška srandu, že nás sleduje Čupakabra, chvíli tomu věřil..ale pak mě jako vždy prokouknul. Po asi dvou hodinách chůze jsme si dali pauzu, ale kluci nám nějak usnuli na vavřínech a z pauzy se stala konečná stanice. Po probuzení se průvodci snažili udělat párek v housce, opečený, ale jen pro nás, oni dodržovali ramadán ( muslimský svátek ) Vašek si hrál s kamením v řece a přestavoval koryto, já jsem odpočíval a kluci dělali 2h párky, myslel jsem že se picnu. Poobědvali jsme a vyrazili zpět k autu. Nechtěně jsem zabil kraba, snad mou omluvu přijal. Dorazili jsme k autu, vyměnili si oblečení za suché a jeli na prohlídku přírodní rezervace, opět se pan řidič snažil o super zážitek…a dařilo se mu to. Kluci nám ukazovali, kde si chtějí postavit horskou chatu, řeknu Vám nechtěl bych být v té stavební firmě, která dostane tu zakázku, terén je těžce nedostupný. Sám nevím, jak se tam budou odstávat majitelé. Po dešti, v zimě a tak. Večer jsme jeli zpět do Izmitu, sladce unavení a pak směr Istanbul. Další den jsme měli v plánu vyjet na ostrovy poblíž Istanbulu a večer zakalit na dízu.
Lehce jsme si pospali, ale přátelé na schůzku dorazili asi o hodinu a půl později, takže se celý program protáhl, loď na ostrov Buyukaada nám ujela a čekali jsme v přístavu Kärrakoy asi 2h, mezitím jsme se sešli s další kamarádkou, která dosud neměla čas a jela nakonec s námi lodí. Cesta trvala 1,5h. Na ostrově se smí jezdit jen na koni nebo na kole, tak jsme si po dlouhém domlouvání půjčili kola a ostrov celý objeli. Udělali jsme pár zastávek na krásných vyhlídkách a směřovali jsme opět do přístavu, jednak z časových důvodů a pak jsme taky měli hlad. Povečeřeli jsme a šli čekat na loď, rovnou z lodi jsme šli pařit do nějakého klubu na střeše v Taksimu, masakr, hlava na hlavě a největší pařmeni já a Vašek, jinak nuda. Přišli jsme jako 7 členná skupina a nikomu se nechtělo tančit. V hluboké noci jsme se rozloučili a šli jsme domů, v 6 ráno nám letělo letadlo zpět domů, takže jsme jeli nonstop. Sprcha, balení a už nás vyzvedávalo domluvené auto na letiště, opět cesta na asijskou půdu. Na letišti se objevil problém, z nepochopitelných důvodů smělo mít zavazadlo jen 6kg, příruční. Přiletěli jsme do Istanbulu stejnou společností, SUN EXPRESS a bylo tam 8kg, tak jsme šli vybalovat věci, něco jsme vyhodili do koše, něco navlíkli na sebe a pak jsme v klidu prošli, z 8,9kg jsem to přebalil na 6,3kg, Vašek byl na tom podobně. Naše sandály jsou někde v tureckém koši. Téměř celou cestu domů jsme prospali nebo se koukali na filmy v autobuse. Dorazili jsme domů v pořádku a už teď smýšlíme plány na rok 2012. Času je čím dál méně, peněz taky nepřibývá, tak věřím, že se nějak domluvíme. Byla by škoda nepokračovat v něčem co se nám podařilo pěkně rozhýbat.
Trasa, náklady a mapa
Ostrava, Brno, Vídeň, Istanbul, Canakkale, Izmit.....
letenka 4800,- osoba, autobusy 120TL na osobu + MHD 15TL, nějaké suvenýry a vstupné do muzeí, na osobu cca 6.500,-
