IRSKO
6.4. - 10.4.2011
Díky našemu koníčku cestování se snažíme každým rokem vyjet někam do koutů mimo naši matičku republiku. Tentokrát volba padla na Irsko. I když je Irsko na naše poměry stejně nebo trošku dražší než v ČR , pořád v porovnání s Norskem, je to zanedbatelné. Také jednu z hlavním roli rozhodnutí pro Irsko byla cena letenky , shody náhod a tipů od kamarádů cestovatelů, ale taky od lidí, kteří v Irsku momentálně pracují a zařídili nám ubytování a tipy na cestu.(děkujeme Barčo).
Rozhodnuto bylo , ale samozřejmě to není i přesto jednoduché domluvit termín nás tří ( Vašek, David, Lukáš). Původní plán byl o Velikonocích kvůli volnu, ale cena letenek nás rychle odradila. ( letenky jsou 2x-3x dražší) Náhradní termín jsme překvapivě rychle našli a cena letenek nás mile překvapila. Teď už jenom zařídit půjčovné auta což bylo , zdá se zpětně největším problémem. Neboť ve všech půjčovnou chtějí kreditní kartu což my chudí cestovatelé stále nemáme a ani neplánujeme mít. Z předchozích cestovatelských zkušeností z Norska, jsme se všude ptali na variantu bez kreditní karty, kde je nutno složit finanční kauci. Tato kauce pro nás byla nepřiměřeně vysoká 5000Eu, a tak se zdálo, že téměř naplánovaný výlet do Irska ztroskotá na půjčovném auta. Informačním emailem jsem obeslal cca 7 auto půjčoven vždy byl výsledek stejný, buď nám to bez kredity nepůjčí nebo vysoká finanční záloha. Je všeobecně známo, že autopůjčovny v Irsku a Anglii jsou striktní. Naštěstí pro nás se do toho vložil náš hostitel Andy a Barča, která nechápu jak zařídila, že nebyla nutná kreditní karta a ani tak velká finanční částka. Na autopůjčovně jen stačilo mít plné pojištění auta + finanční rezervu 1200Eu ( 30 000Kč), která stačila tam být jen po dobu vyzvednutí auta.I když jsme po předchozích problémech v Norsku této teorii nevěřili a stále se báli, že nám auto nepůjčí- nestalo se tak! Auto nám půjčili bez problému, to byl jeden z prvních milých překvapení našeho výletu.
Logistika a návštěva turistických míst byla na mě( Vašek). Plán návštěv turistických míst mi kluci odsouhlasili a David to dal do formální podoby. Teď už jen stačilo se pomalu těšit na den D. Zase jsme zavedly kasičku na sprostá slova, a tak jsme zvědavi o kolik bude kdo chudší.
Počítám poslední minuty, ať už můžu jít domů a sbalit se na náš super výlet. Konečně jsme se dočkali. Dle domluveného srazu s naší dobrou kamarádkou Luckou, která se pro Nás obětovala a odveze nás do Katowic na letiště. První vyzvedává Hasana na Svinově poté mě u mě doma a nakonec Davida v práci. Zpětně přemýšlíme co jsme zapomněli, ale nejlepší je se řídit heslem co nemám to nepotřebuji. Překvapivě máme jen nemalé zpoždění cca 30 minut. Cesta utíká jako vždy v dobrém duchu, vtipkujeme a vše se zdá ok. Ale to bychom nebyli my abychom měli cestu do Katowic na letiště v pohodě. Shodou několika objížděk se nechtěně objevujeme v Katowicích v centru, bohužel pro nás je špička, a tak rychlost našeho auta je cca 200 metrů za 5 minut. Naše časová rezerva se velmi rychle vytratila a jsme zase v časovém presu, který David dohání velmi rychlou jízdou 150 Km/hod k letišti. Zase jsme ve stejné situaci jako před 2 lety při cestě do Norska, kde jsme uzavření brány stihli tak tak. Tentokrát je naše situace o něco málo kritičtější, ale vše jsme stihli na krev. Bojím se dne, kdy se nám to opravdu nepovede a nestihneme odbavení a budeme muset jet domů s nepořízenou.:-(
Úplně poslední procházíme celní kontrolou , kde nám nechali veškeré svačinky a zbytky sladkostí. Až teď si uvědomujeme , že jsme si mohli v klidu nakoupit sladkosti trošku nás to zamrzí no nic, chybami se člověk učí. Poslední vstupujeme na palubu letadla a musím říct, že to byl zase jeden z infarktových začátku našeho výletu uff.
Roztroušeně si sedáme do letadla, kde překvapivě 3 místa vedle sebe už nejsou. Cesta do Corku nám zabírá 3 hodiny, kde je započítán i časový posun. Stále stresujeme ohledně autopůjčovny a máme vymyšlený náhradní plán( máme vytisknuté jízdní řády busů co jezdí do míst , kde se chceme podívat, ale stále doufáme, že to vyjde. Kdyby to nevyšlo byli bychom docela v Prdeli a náš výlet by se značně zkomplikoval) Na letišti nás čeká Barča, to je ale milé přivítání. Hodina H nastala, teď se uvidí zda tento výlet bude v pohodě či nikoliv, jdeme si půjčit auto. Paní v půjčovně byla sympaťačka , vše k našemu překvapení proběhlo bez problémů, a tak povzbuzeni dobrou náladou si jdeme pro našeho miláčka. Barča pro nás přijela, aby nám ukázala cestu k našemu hostiteli a trošku nás i seznámila s řízením VLEVO. První kontakt s řízením vlevo byl šílený, ale ne nepřekonatelný a postupem času jsme si na to zvykli bez problému. Necelých 50 Km od letiště nás Barča dovezla k Andymu na farmu a k našemu ubytování. Proběhlo nezbytné seznámení a ubytování se v domě pro hosty. Musím říct, že ubytování bylo nadstandardní. Vybalili jsme se a při vaření večeře jsme kuli pikle na následující den. Domluvili jsme se , že následný den si dáme nejvyšší horu Irska. Jdeme spát o půlnoci natěšeni na následující den.
Skore na sprostá slova se v prvním dnu nijak výrazně neposunulo a tak to má každý za 50 kč.
Ráno je prosvíceno sluníčkem, i když je to jen na chvilku poté se objeví šedé mraky a už to zase vypadá že den bude na hovno. Hnedka z rána slyšíme první hlášku dne,, HEJ VSTÁVEJTE LOPATY" máme tam být za 5 minut. To prohodil Hasan při ranním probuzení, zapomněl si posunout čas o hodinu dozadu. Byli jsme pozvání na typičsku Irskou snídani, kterou nám Barča připravila. Snídaně obsahovala Párečky, black puding což je jitrnice a slanina a toustový chleba. Inu nechutnalo to špatně , ale jíst to každý den to bych se z toho osypal. V rámci časových rezerv vyjíždíme na čas směrem na město Killarney, které je vzdáleno asi 50 Km. Cesta utíká ve vtipkujícím duchu i řízení se nám už vpilo pod kůži. Ve městě Kilarney se mi hodně zamlouval systém značení směru k infocentru, kterého bylo velké placené parkoviště a naproti infocentra Tesco. V infocetru jsme nabrali mnoho map okolí zeptali se na cestu na nejvyšší horu Irska Carrantuohil 1041m.n.m. V Tescu jsme nakoupili nezbytné jídlo a vyjeli do hor. Ono se to zdá , že nejvyšší hora má pouze 1000 metrů nad moře, ale je tam velké převýšení neboť výchozí bod nad mořem je 0 m.n.m. Cesta vedla po N 72 cca 10 km a při možné odbočce vlevo jsme odbočili na městečko Beufort. Tímto směrem jsou dvě možná parkoviště, kde lze parkovat a jít na nejvyšší horu. Z osobní zkušenosti doporučujeme jet na druhé parkoviště. Neboť cesta z prvního parkoviště je o 6 km delší. Obě parkoviště jsou placená, ale náš čas příjezdu byl v pokročilejších hodinách cca kolem 13 hod. To už tam nikdo nebyl. Nabalili jsme potřebnou svačinku a pití a vyrazily hore. Cesta z počátku byla pěkně značená dřevěnými kolíky až k obou jezerům, jen počasí nám nepřálo a byla nízká oblačnost. Od jezer jsou postavení kamení mužíci. Cesta se pomalu stáčí doprava. Když se viditelně postavíš mezi obě jezera, nad pravým jezerem se týčí skálokopec při troše štěstí a dobré viditelnosti ,lze na kopci vidět kříž, což je vrchol Carrantuohilu. Cesta se zvedá a vede podél tekoucího potoku, místy lze vidět vyšlapaný chodník a místy cesta vede potokem, až k ďáblovu žebříku ( suťové kameny a mokré skály pod úhlem 60 – 70 °C, je to celé kluzké a dlouhé cca 1200 metrů) Naše viditelnost byla 50 metrů , ale se stoupající nadmořskou výškou se zmenšovala. Po vyškrábání se do sedla jsme měli první těžší část za sebou. Při postavení se zády k ďáblovu žebříku vede cesta doprava. My jsme měly viditelnost max. 5 metrů a tak jsme směr další trasy tipovali. Druhá část výstupu není tak náročná, ale byla na otevřeném prostranství, kde se do nás vítr opíral ze všech možných stran. Cesta na horu po vyšlapaných chodnících na vrchol je dlouhá asi kilometr a na vrcholu se tyčí velký železný kříž. Počasí při cestě na vrchol je dost na hovno tzv. Bílá tma. Kupodivu při zdolání vrcholu se mraky rozestoupily a my jsme viděli nejen cestu údolím, kterým jsme procházeli, ale i moře , jezera a široké okolí. Nadšení počasím a pohledy do okolí fotíme jak draci a opalujeme se. Cesta na vrchol trvala 3 hodiny. Na vrcholu zůstáváme asi půl hodiny a využíváme pěkného počasí. Nezbytné vrcholové fotky a koncert nemohl chybět.viz. video. Je neuvěřitelné jak nám to s počasím vyšlo, protože v momentě kdy se rozhodujeme jít zpátky k autu se mraky opět uzavírají a začíná opět bílá tma. Cesta dolů je celkem v pohodě jen to více klouže a tím to je i nebezpečnější. Dáváme na sebe pozor, cesta dolů trvala také tři hodiny a u auta jsme kolem 20 hod. Večer ještě v Kilarney nakupujeme v Tescu polotovary na večeři a už kujeme pikle na následující den. V našem provizorním domově pereme a vaříme večeři.( vaří sice Dejv a Hasan, ale já taky pomáhám ) Mezitím plánujeme následný den. Je to celkem jednoduché jedeme na turistické lákadlo Moherské útesy. Kolem půl druhé jdeme na kutě. Dnešní den byl na sprostá slova poměrně chudý a tak jsme do společné kasy přispěly jen Hasan 60kč+Vašek 40Kč+David 50Kč. Autem jsme najeli 150 Km.
Ráno vstáváme úměrně, vzhledem k tomu, že večerní program se trošku protáhl. Ani už nevím v kolik jsme přesně vyjeli, ale na Moherských útesech jsme byli po 13 Hodině. Platili jsme na dálnici mýtné 1,8 Eu. Z našeho domova ( Macroom) byla cesta dlouhá 250 Km. Parkovné a vstupné je dohromady a stálo 6 Eu.( kdyby nebyl problém s parkováním lze do areálu v klidu vejít bez lístku, nikdo to nehlídá a v návštěvnickém centru nebylo nic k vzhlednutí) Počasí je opět celé zakaboněné, ale během půl hodiny jakoby mávnutím kouzelného proutky mraky zmizely a nám se opět útesy ukazují z té přívětivější strany. Fotíme opět jak, draci a jedeme dál do Galway, které je ještě vzdáleno 50 Km. Toto město je zatím největší zklamání celého výletu. Dáváme rychle jídlo tuším kuře na kari a jedeme domů. Cesta z Galwaye domů je 300 Km , a proto přijíždíme domů kolem půl 2. Konec cesty řídím Já a tak se není čemu divit, že poctivě plním společnou kasičku. Sko‘re na sprostá slova se dnes trošku pohnulo Vašek 90 + David 60+ Hasan 60kč. Dneska jsme autem najeli 550Km.
Ráno vstáváme , jsme trošku rozbití , ale co už. Dnes máme v plánu tzv. Ring of Kerry s naším milým průvodcem Barčou. Tento okruh má autem 180 Km s nádhernými výhledy na moře a přírodou v Národním parku Killarney. Výhledy na moře jsou podobné korsickým útesům. Jsou dvě varianty tohoto okruhu. Buď se jede shora nebo zespoda. Naše varianta byla z hora tedy od Killorglinu na Glenbeig a dál…viz. obrázek
Pro příště bych navrhoval jet z opačného směru, neboť příroda v Killarney je něco úchvatného. Bohužel pro nás jsme se v této přírodě nemohli moc pokochat neboť nás zastihla tma. Dali jsme si tuším místní specialitu mořskou rybu, nebylo to zlé , ale chtělo by to sůl. Irové jsou snad jeden z mála národů co jídlo vůbec nesolí, připadá jim to znečištění přírodního masa. Večer si zpestřujeme návštěvou celo dřevěného pubu v městečku Macroom. Právě se hraje golfový Open , tak je hospoda narvaná. Dáváme si každy 2 piva ( tuším že kluci Guiness a já ovocné s názvem Bulmers) Domů se vracíme kolem půlnoci. Byl jsem vybrán k řízení ( je povoleno vypít 2 piva). Plni zážitků ještě po příjezdu kecáme a plánuje co zítra. Chtěli bychom vidět i nějaký hrad proto dostáváme od Barči další tip na hrad Blarney, které se nachází kousek od města Cork. Jdeme spát kolem půl 3. Skore do společné kasy je pro všechny stejné tedy 50 Kč. Autem jsme najeli 320 Km.
Ráno je jakési mrtvé pomalu se balíme, uklízíme, snídáme. Moc se nám odtud nechce. Jdeme se kouknou na farmu . Objevujeme dva velké býky. Jejichž jediná práce je opíchat přes 200 krav, to se někdo uměl narodit. Máme malou siestu s naším hostitelem Andym, předáváme malou upomínku ve formě vína, dříve nato nebyl čas za celou dobu pobytu. Dostáváme poslední rady poslední společné foto a jedeme směr na Cork a dále na hrad Blarney. Vstupné na hrad je 10 Eu a pro studenty 8 Eu( nikdo tu neřeší zda jste nebo ne student, stačí ukázat ISIC nebo jen říct, že jste zapomněli kartičku doma) Další možnost je prostě jen projít turniketem neboť místní to používají jako park na relax, takže se dá projít i zadarmo a nikdo neřeší zda platíte nebo ne. Dokonce i do hradu se dá projít bez placení, tam také kontrola není. Ta tam bude až chytnou nějakého Čecha či Poláka bez placení. Park je překrásný proto fotíme co se dá. Pohled na majestátný hrad je kouzelný a výhled z vyhlídky je nádherný. Konečně jsme uspokojeni nějakým hradem, fotíme rychle procházíme zámecký park a ještě jedeme do města Cobh kde naposledy kotvil Titanic před tím než šel ke dnu. Cesta do tohoto městečka je trošku zmatená, ale nakonec se daří najít správný směr. Je sice neděle , ale tajně doufáme, že turistické centrum bude v tomto turisty navštěvovaném městě otevřené. Nestalo se tak. Přístav je docela pěkný , ale jinak nic moc, jsou tu nějaké památníky a vzpomínka na Titanic jinak nic víc. Jsme trošku zklamání ,děláme pár nezbytných fotek a jedeme do centra města Cork. Chceme nakoupit suvenýry, ale jak už jsem zmínil je Neděle a tak i zklamání zavřenými obchody i turistickými centry, jedeme nalLetiště. Vracíme klíče od vypůjčeného auta a jdeme se odbavit. Po odbavení nás mile překvapila bezcelní zona, která nám plní poslední naše přání - nakoupení suvenýrů. Nakupujeme dárky pro své blízké a spokojeni usedáme do letadla. Celý let letadlem jsme spali jako zabití. V Katowicích nás čeká Lucka, příjemný to odvoz a domů přijíždíme kolem 3 hodin. Skore na sprostá slova je následujíci Vašek 50+ Hasan 40+ David 40Kč. Autem jsem najeli 220 Km.
Výlet do Irska se vydařil a jsem rád, že jsme se všichni v pořádku vrátili domů . Jsme plní zážitků a nových hlášek a pozitivní energie.
Trasa, náklady a mapa
Náklady - letenky 5700Kč+ 300Eu půjčovné auta+ 500Kč jídlo+ suvenýry 20 Eu.Celkově jsme autem najeli 1250Km.
Náklady na hlavu – 1900Kč letenka + 2500Kč auto + 500Kč jídlo + suvenýry individuálně . Celkem 4900Kč
Do společné kasy jsme přidali Vašek 280 Kč + Hasan 260 Kč + David 250Kč.
