GROSSGLOCKNER a BAD GOISERN
27.7 - 31.7.2011
Rok se sešel s rokem a po dlouhém ročním půstu, jsme vyjeli bajkovat do Rakouska. Poslední dobou je našim vrcholem cyklistické sezony tato nejvýše položená silnice ve střední Evropě a v Rakousku takzvaná Grossclokner strasse. Tento rok to skoro už vypadalo, že se nedomluvíme, ale s přispěním všech zúčastněných se to povedlo. Letošní rok je pro nás malým jubileem , neboť již po třetí za sebou jedem tento kopec zdolávat a bohužel pro nás potřetí nám počasí nemá přát. Nejen tento kopec nám učaroval, ale také široké okolí oblasti, jmenovitě okolí Solné komory, kde se letos chystáme objevovat nové terény pro budoucí cyklo výlety. Opět jsme se letos snažili vzít i naše drahé polovičky, ale vzhledem ke zdravotním problémům a hříček osudu to zůstalo jenom na nás, což nám také vyhovuje.
Letos to je nejdelší výjezd , celkově na 5 dní. Doufáme, že se nakonec počasí umoudří a dá nám aspoň pár dní na dobré ježdění. Blíží se čas odjezdu, jsme natěšeni na společnou akci, pročítáme si vychytávky co jsme za poslední roky nastřádali, proto v autě nemůže chybět redukce do zapalovače auta na 220V a taky nesmím opomenout napsat náš všudy přítomný DVD přehrávač.
V předvečer odjezdu balíme věci, předpověď počasí není stále růžová, ale co dneska je, že?. Letos necháváme nákupy až na ráno, neboť jsme už unaveni a ráno jsou v obchoďácích hezčí ženy.:-) Balení, i když je to jen 5 dní je dosti složité, protože jedeme do hor a tam se mění počasí každou chvilkou. Ještě abych nezapomněl dostal jsem od Šulina Onasise ultimátum, že když si nevysaji auto, tak nikam nepojede. Jelikož jsem mírumilovný tvor a nekonečný kliďas s průpovídkami sobě vlastními auto na večer vysávám. Ráno nakupujeme nezbytné jídlo, sladkosti mimo jiné i lentilky (koupili jsme si každý půlkila lentilek, a tak za sladkosti výletu jsou vyhlášeny lentilky) a pití a kolem 11hodin vyjíždíme směr Brno. Po cestě se ještě stavujeme u mého milovaného otce pro řízky a o půl druhé už jedeme směr Brno a Mikulov. I když jsme letos vybaveni mapami a tuto cestu už máme několikrát najetou rozhodujeme se, že pojedeme výhradně jen podle gps, která nám říká, že přes Vídeň je to nejblíže. Proč ne , když to říká Jarmila je načase poslouchat GPS a cestou přes Vídeň jsme ještě nejeli. Jsme sami zvědaví jak to dopadne. Jelikož čas pokročil a my vazby, kde všude lze vidět samý sval a šlachu dostali jsme hlad. Rozbalili jsme řízky a nepravděpodobné se stalo skutečností. Onasis, i když se mu to stává jednou za deset let mi zaprasil mé čistě vysáté auto, které nevydrželo být čisté ani 15 hodin. Oba se tomu smějeme a padá tu hláška, že jsem opravdu prase – auto ani 1 den není schopný udržet čisté. Jedeme po obchvatu kolem Vídně , ten se opravdu povedl, ale chtě nechtě nás ve Vídni zastihuje dopravní špička. Držíme se směru stále na Graz, cesta časově i vzdálenostně vychází úplně stejně jako kdybychom jeli na Salzburk. U města Spittal odbočujeme na Heiligenblunt a přes možné i nemožné prdele(vesnice) se suneme 50 km jako šneci do cíle, kde dojíždíme o půl 10Hodin večer.
Ubytováváme se v Campu jménem Lindherhof. Domlouvám moji lámanou angličtinou spaní, dostáváme V.I.P místo snad jen proto, že jsem ji angličtinou pobavil…Stavíme stan a vaříme. Zapojujeme DVD přehrávač do rakouské zásuvky. Kdyby se Vám zdálo, že to nejde ,že jsou užší, tak se vám to nezdá, oni užší opravdu jsou. Ale jak praví staré české přísloví, co nejde silou jde ještě větší silou mi Dejv dokázal, že to jde i když zásuvka trošku praskla, ale DVD hrál což byl náš cíl.
Ráno vstáváme kolem 8 hodin. Počasí jak se zdá nám prostě nepřeje, venku leje.Dáváme tomu čas , jsme na horách počasí se tu co chvíli mění. Jíme a čumíme na filmy. Počasí nám dává šanci vyjet až o půl 2. I když neprší je pro změnu velký protivítr a poměrně i zima. Kolem 17 hod. jsme vyjeli k restauraci v 2000m.n.m a to je jen začátek. Počasí nám ukazuje kdo je dneska pánem, černá obloha, ledový vítr a 2°C nevěští nic dobrého. Jsme nuceni si dát přestávku neboť venku začalo pršet. Dáváme si Gulasshupe za 5 Euro. Koukáme na počasí je-li nějaká změna k lepšímu, ale spíše naopak – venku pro změnu sněží. Je to asi jen chvilkové, ale čas se neúprosně blíží ke kritické hodince 18 Hod. Kolem 20Hodin je tma a nám, ještě chybí 500výškových metrů. Bohužel pro nás se rozhodujeme k variantě, se kterou jsme dnes nepočítali. Je nutno výjezd vzdát a zkusit to třeba zítra, dovolí-li počasí. Oblékáme na sebe co to dá – venku chčije jako z konve, ale co je pozitivní teplota stoupá, byť jen nepatrně 5 °C. Sjezd je velmi rychlý, ale opatrný. O 500 výškových metrů níže je krásně, svítí slunko lidé chodí v kraťasech, situace je na posrání. Chceme si spravit aspoň náladu místní specialitou Germknödel, ale jak na sviňu nikde není. No nic jedeme do našeho kempu a za námi se čerti žení a bouří. Večeříme a rozhodujeme se , že následující den to zkusíme znovu, dovolí-li počasí. Večer pouštíme filmy a unaveni jdeme spát.
Ráno překvapivě zase chčije. Celé dopoledne se koukáme na filmy. Sem tam Dejv pobaví podáním čaje na vaření. Je tak líný ujít 10 kroků, že mi to radši hodí, ale tak nešikovně, že to hodí na střechu našeho přístřešku. Nakonec měl však štěstí v neštěstí , protože čaje se skutálely asi 10 cm od kraje střechy, tak nebyl problém je podat rukou. Dneska se Dejvovi celkově dařilo bavit. Zničehonic jsem ho zase viděl pást kačeny. Kdo neviděl neuvěří, kam ukázal tam šly, vše je zdokumentováno na fotkách i videu. Po kulturní vložce se rozhodujeme a vymýšlíme co dál. Počasí ne a ne se vybrat. Ač to rozhodnutí bylo kruté, letošní kopec nepokoříme. Jedeme do dalšího námi naplánovaného údolí, kde to počasí bude snad lepší. Jsou dvě varianty cesty , buď objet celý masív Grossglockneru což je 150 km nebo se autem vyškrábat do našeho kopce, který jsme vlivem počasí nezdolali.
Vyhrává druhá varianta, neboť i finančně to vyjde lépe. Platíme mýtné 30Euro. Počasí je zpočátku krásné, ale přibývajícími výškovými metry se kaboní prvně prší a poté se přidává i sníh. Fotíme co se dá, Stavujeme se i na vyhlídku Franze Josefa, kde je přímo výhled na masív Grossglockneru. Honí se tam mraky, tak je chvilkami vidět. Parkování je zdarma. Jedeme dál na druhé údolí, kde si dáváme na vyhlídce Fuschertol Garmknödel . Samotná cesta na vyhlídku byla akční, neboť cesta vedla serpentýnama a ty byly v zatáčkách namrzlé. Cestu jsme úspěšně zmákli i když jsem byl místy připosraný. Sjíždíme na druhou stranu údolí, kde je bouřka a chčije. Proto jedeme do Bad Goisernu, kde překvapivě taky prší. Na parkovišti vaříme jídlo a u dvou nezávislých zdrojů zjišťujeme počasí v našem údolí. Vyhlídky pro nás nejsou příznivé, má neustále chcát. Dáváme hlavy do hromady a relaxujeme s míčem na parkovišti. Proto se není čemu divit, že jsme balon sice po delší době kopli z navigace někde do řeky. První úspěšná akce pro záchranu míče se vydařila,(navázáni tažného lana na svodidla a vyloveni míče z houští) atak kopání mohlo pokračovat. Nechápu jak, ale balon se opět nějak skutálel z navigace do řeky. Pro druhou záchranu balonu, byla už velká tma, proto ho tam již necháváme. Oba jsme ho oplakali , ale co už život jde dál. V 22 hodin po vydatné večeři vyjíždíme a něco málo po 7 hodině ráno jsme doma.
Trasa, náklady a mapa
Ostrava, Brno, Vídeň....
3600Kč benzín + 300kč dálniční známka+ 30 Eu mýtné přejezd+ 2x9 eu/noc + 1450kč nákup
3600 + 1450+ 300+50eu(1250kč) děleno 2 = 3325Kč osoba
