LITVA a LOTYŠSKO
30.4. - 4.5.2008
Jeto už nějaký ten pátek co jsme se s mým velmi dobrým kamarádem v podstatě bratrem rozhodli udělat malé pobaltské dobrodružství a zabít tak vlastně dvě mouchy jednou ranou. Jelikož dobrá kamarádka nyní studuje v Litvě konkrétné ve městě SIAULIAI , rádi bychom ji po několika týdenní pauze viděli a při příležitosti této návštěvy projezdili autem všechna větší města v Litvě a zajímavá místa a možná se i podívali do Lotyšska. Po stanovení termínu a naplánovaní dovolené mého kamaráda jsme konečně mohli trochu naplánovat trasu cesty a města popřípadě zajímavá místa v Litvě. Veškeré informace jsme samozřejmě hledali kde jinde než na internetu, kde toho je opravdu hodně. Popřípadě i tipy přátel a kamarádu kteří již v Litvě byli. Nevěřili byste jak to rychle uteklo ani jsme se nenadali a už tu byl odjez, který byl naplánovaný na 30.4.2008 v 5:00hodin ráno. Na internetu jsme si našli přímo počítač kilometrů i plánovač tras a podle něho jsme celou dobu jeli. Je to tady odjíždíme směr novému dobrodružství sice hned ze startu máme kapku malé zpoždění , ale věříme že to brzy naženeme zpět. Neboť podle plánovače trasy by cesta měla trvat cca 17:42hodin (při předpokládané průměrné rychlosti 55 km/h) proto si dovolujeme vyjet ze začátku s nepatrným zpožděním, protože víme že naše rychlost průměrná bude určitě vyšší, a navíc dnes až do SIAULIAI nejedeme. Máme v planu dojet do města Kaunas vzdálené z Ostravy cca 800km. Jedeme směr hraniční přechod CHalupki, Rybnik, Warszava atd. Hned po necelých stech kilometrech se obáváme , že plánovač tras nelhal!!! Cesty v polsku jsou jako tankodrom a když už je cesta v pořádku je tam bud objezd nebo VELMI ŠPATNÉ ZNAČENÍ .
Střídáme se cca asi po 300 kilometrech cesta utíká rychle když pomineme sem tam nějaký ten tankodrom:-)) Je dobře si před odjezdem na cestu si přečíst kudy to vlastně jet neboť i když jsme jeli přesně podle mapy a hlídali si každou s prominutím prdel (malou vesnici) i přesto jsme ztráceli drahocenný čas popojíždění ve městech a ptaní se na cestu. Komunikace je téměř až na malé výjimky v pohodě , ale doporučoval bych se ptát těch starších, mladí raději rovnou řeknou že nerozumí, když jsme se snažili lámanou polštinou mluvit. Postupem času a ujetých kilometrů se cesta zlepšila a my jsme opět čas nadehnali a vlastně i ušetřili. V Polsku se zatím jak dálnice tak silnice první třídy neplatí , ale vyplatí se všude dodržovat rychlost. Máme směr na hraniční přechod SUWALKI. Do Litvy a tedy do většího města Kaunas přijíždíme kolem 20:00hod.
Město už od pohledu z auta vypadá historicky. Spíme v kostele- hostelu, který je v kaunasu nejlevnější a tam si i potkáváme s naší kamarádkou.. Hostel je přímo za mostem vlevo, ale pozor je tam přikázaný směr tak je nutno jet za most doprava pak se otočit a jet směrem ke dvěma věžičkám. Cesta je po kočičích hlavách, kde cestou míjíme Kaunaskou celou bílou radnici , velké náměstíčko a už konečně i náš hostel.(cena na jednoho vyšla asi 50 Litas), a i když jeto nejlevnější ubytovaní v Kaunasu vypadalo to dost luxusně, domluva byla v angličtině. Po vybalení nezbytných věci z auta, parkoviště bylo před hostelem zdarma a ve dvoře hostelu kostela stalo 10 litas. Jsme se šli projit na podvečerní prohlídku Kaunasu. Naše prohlídka začíná v podstatě už před naším hostelem kde hned ze startu obdivujeme velké náměstí s radnicí a kde hned začíná asi 3 kilometry dlouhá ulice starou historickou částí kaunasu, pořad za nosem procházíme aleji stromů a potkáváme nespočet soch a v dálce na nás kouká chrám u kterého jsme se vyfotili a pomalu se vraceli do hostelu ,kde jsme byli natěšení na osvětlený most a kostel. Spalo se velmi dobře jen Poláci měli nějakou akci a řvali. Vstáváme poměrně brzo neboť Poláci co večer měli párty jsou vzhůru a opět nevychovaně řvou jako by tam byli sami.Snídáme zbytky jídla co nám doma připravili a přemýšlíme co dnes. Jelikož jsme stihli prohlídku staré části města kaunas večer máme trošku náskok tak jedeme směr TRAKAI je to po cestě na hlavní město Litvy Vilnius tak proč se tam nestavit. Je to starověky hrad z 13.století , který postupem času stojí na ostrově spojen s pevninou jen dřevěným mostem.Hrad je opravdu krásný jak z venku tak i zevnitř je postaven z cihel ve staro gotickém stylu. Vypadá to že je to zdejší lákadlo neboť lidí jsou tu mraky. Vstupné na hrad stojí 5 Litas pro studenty, naštěstí to tu tak nežerou kdo je student a kdo nikoliv tak mužem všichni projit za zlevněné vstupné. Povolení na focení uvnitř hradu stoji 4 Litasy. Jelikož jako správní češi chceme ušetřit tak ho samozřejmě nekupujeme, ale i přesto inkognito fotíme)
Užíváme si nádherného nádvoří a vnitřní interiéry no prostě parádní výlet. Okolí hradu stojí taky za zmínku zástavky a případné fotky . My však tížení časem děláme poslední fotky okolí a máme namířeno hlavního města Litvy tedy do Vilniusu. Co by hlavní město na mě působí trošku jako šedá klidná myš. Možná to je proto, že nejsou žádné trhy a v centru je málo lidí. Procházíme historické centrum a neunikne nám ani vyhlídka na kopci na kterou se dá vyjet pouze lanovkou. Po dvou hodinách procházky po centru a focení místní architektury jedeme do Siauliai, kde máme domluveno ubytování u naší dobré kamarádky Ivany, která je ubytována na místních školských kolejích společně s dalšími studenty programu Erasmus. Dojíždíme někdy v podvečer, kde se setkáváme s Ivou a také s ostatními pro představu byli tam Turci, Portugalci, Poláci a podobná havěť . Ubytováváme se na dívčím pokoji jak jinak a jdeme s ostatníma na procházku večerním městem. Město se zdá velmi pěkné a zajímavé nakonec se zbytkem zahraničních studentů končíme v místním tanečním klubu, kde hraje dosti zajímavá hudba. Večer končíme někdy kolem půlnoci a spokojeni ,ale unaveni z úspěšné cesty ještě plánujeme následující den. Stáváme poměrně brzo kolem půl 8 snídáme zbytek řízků a plánujeme následující jízdu. Jelikož se Turci zajímali kam chceme vyrazit ihned se k nám přihlásili dvě naše nové kamarádky Gizem a spolubydlící od Ivany Češka Vendulka, samozřejmě jsme jen rádi , že jedou s námi. Náš plán pro dnešní den je následující jedeme do města Palanga, které je vyhlášeno svými prosluněnými a dlouhými plážemi. Počasí nám docela přeje a tak není divu, že po focení na dlouhých molech dáváme piknik na pláži cca dvě hodinky až náš super slunečný den překazí nenadála bouřka, všichni do jednoho človíčka se schováváme pod molem. Nakonec se rozhodujeme když déšť stále nekončí se v rychlosti proplést mezi kapkami deště a jet do dalšího mnohem většího města, které je pro změnu proslulé loděmi. Jedná se o dopravní uzel v Litvě. Město se jmenuje Klaipeda prohlížíme si přístav , kde děláme nezbytné fotky a vyrážíme do centra, kde se objevuje velice zajímavé sochy zvířat . Nakonec po další průtrži mračen jsme zalezli do místní hospůdky kde si dali národní jídlo takzvané (Cepeliny) Jedná se o velké bramborové knedlíky plněné mletým masem se zelím . Po vydatném jídle jedeme směr náš nocleh město SIAULIAI , kde v blízkém okolí města se nachází tzv. Kopec křížů ke kterému se váže legenda: Jedna z legend o vzniku tohoto místa hovoří o sedlákovi, kterému se rozstonala dcera. Na její nemoc nepomáhala žádná medicína, zaříkávání ani rady nejlepších místních doktorů. Jednou v noci měl sedlák vidění, ve kterém se mu zjevil bůh a řekl mu, aby z nejlepšího stromu udělal kříž a postavil jej na kopec. Sedlák druhý den vstal, ze zdravého stromu nechal zhotovit kříž a postavil jej na určený kopec. Během několika málo dní se jeho dcera opravdu uzdravila. Zvěst se rozlétla po celém kraji a na kopci začaly přibývat kříže. Tradice stavění křížů na tento kopec (teď už vlastně na kopce dva) je podle historiků vysvětlena prozaičtěji a sahá až do roku 1236. V tomto roce byli němečtí rytíři vracející se z cesty na které rozšiřovali po Litvě křesťanství, napadeni a pobiti. Aby si pamatovali toto krveprolití, lidé tu začali na kopec stavět kříže. Kříže byly pak zvláště ve velkém přidávány v letech 1831 a 1863 (na památku lidí zabitých v protiruských povstáních) a také během příslušnosti Litvy k SSSR, kdy byly kříže vztyčovány za zabité a odsunuté na Sibiř. Za nadvlády Rusů byl tento památník srovnán buldozery, jako symbol protiruského odporu, ale les křížů zde přesto vyrostl znovu. Další kříže přibyly po získání nezávislosti v roce 1991 a roku 1993 zde přispěl křížem i papež Jan Pavel II. Bohužel nás i zde zastihuje bouřka rychle skrz na skrz si projdeme kopec křížů. Děláme nezbytné fotky a jedeme na kolej. Vaříme a sladce unaveni uléháme.
Ráno je pochmurné stáváme kolem půl 9 jíme a následující plán je jednoduchý jedem odvést kamarádku od Ivi na letiště. Její kamarádka se jmenuje Patricie a je z Portugalska, když je venku teplo nosí krásné bílé gumáky máme z toho prdel. Pak to napálíme do Rigy je to relativně blízko a v Lotyšsku jsme ještě nebyli. Cesta je čím dál lepší , ale to parkování v centru je porod. Nakonec se nám povede kajsi zaparkovat a vzhůru na procházku centrem. Tomu říkám hlavní město tady to žije historické centrum je nádherné všude plno lidí s porovnáním s Vilniusem to je nebe a dudy, ale jeto jen můj názor. V městě potkáváme naše nové kamarádky z Turecka Damlu a Burcu. Kolem páté odpoledne máme trošku dilema chceme vzít holky sebou na zpáteční cestu autem ale to by nás v autě už bylo 6 trošku se bojíme, ale nakonec chudák Damla neboť je nejmenší leží v kufru, svým způsobem jí to i trošku vyhovuje protože je nemocná a potřebuje spát, proto celou cestu v kufru spí. Spí dokonce tak tvrdě, že když jsme se v SIAULIAI zastavovali u jezera na pár fotek, ani nezaregistrovala, že jsme někde zastavili. Vysvitlo nám sluníčko a ihned se nám zlepšila nálada večer dorážíme na kolej , kde se připravuje závěrečný večer. Nakupujeme s dejvem dort a připravujeme se na večer. Kde máme připraveny nějaké dětské hry, které naši nový kamarádi neznají. Jako je šílený křeček a lechtání v posteli. Večer kecáme vyměňujeme si kontakty a pomalu se loučíme s nově nabitými kamarády a doufáme, že se ještě někdy v životě uvidíme. Vstáváme poměrně brzo kolem půl 6 hodiny ranní. Loučíme se s Ivou a bereme jednu kamarádku z Polska Annu do Varšavy. Cesta utíká docela rychle střídáme se za volantem co dvě hodiny. Já spím dejv řídí a jak se probouzím říká mi své hruzostrašný zažitek. Když jsme oba Já a Anna usnuli asi po 20 minutách se ze zádní části auta řinul nesnesitelný smrad, nakonec dejv přišel nato , že to prdí Anna jak mi to neuvěřitelně popisuje musím se smát. Střídáme se za volantem. Já se snažím jed trošku rychleji a proto se mi finta vzápětí nevyplácí. Neboť je neděli a to Poláci měří téměř v každé vesnici proto mi naměřili 68Km/hod. v místě kde je 50Km/hod, proto mě to po delší debatě stojí 20 Euro. Jsem nepatrně o nějaký bakšiš lehčí. Annu vyhazujeme ve Varšavě a jedeme dál směr naše hranice. Vracíme se téměř stejnou cestou jako cestou tam. Opět začíná polský tankodrom a my si zpíváme I love you Poland . Konečně se blížíme k naším hranicím už už jsme skoro doma když tu náhle je objížďka ono by to nebylo nic zvláštního, ale když na další objížďce je objížďka objížďky to už jde člověku dost na nervy jezdíme skoro hodinu souběžně s naší hranici a když se ptáme místních , kde se dá dojet do ČR nikdo neví. To jsme opravdu už naštvaní, aby místní nevěděli , kde jsou hranice nakonec po necelé hodině ježdění podél hranic dejv najde cestu ven z polského zapadákova. Nakonec domů dojíždíme kolem 18 hodiny večerní.
Trasa, náklady a mapa
Na cestu tam i zpět a popojíždění po okolí nám stačilo najet 4500Km s celkovými náklady jak na cestu myšleno benzín 5000kč na osobu ( jídlo, benzín, suvenýry). Trasa tam Ostrava→Waršava→Suwalki→Kaunas→ Siauliaia→Riga a zpět stejnou cestou
