Itálie
12. - 15.10.2017
Je to poprvé co na společný výlet vyráží, celé osazení VELPEL team. (Petr a Rostik, Hasan, Davit a Vašek) Hlavní řidič Rostík jede co to dá přes Orlovou, Ostravu a Bílovec, aby po cestě nabral ostatní účastníky dobrodružné cesty. Ještě než vyrazíme vstříc neznámým zážitkům si před odjezdem dáváme svačinku na nádraží v Bílovci. Kuřecí řízek a chleba s okurkou nemůže chybět. Jedem co to dá po dálnici na Brno, Znojmo a dál na letiště do Vídně. V autě je nálada jako vždy super, tiskneme se k sobě jako sardinky, ale co nás nezabije to nás posílí. Sotva vyjíždíme v plném složení už v autě padají hlášky jako např. na letišti se musíme chovat jako Buzny, neboť 5 chlapíku s batohem je podezřelých. Proto se po dobu zájezdu vše co bylo společné nazývá např. „ buzna kávička“ a naše parta se jmenuje buzna gang. Cestou se ve Znojmě stavuje pro nealko piva a další pochutiny, venčíme se a vysmátí od ucha k uchu jedeme dál na Vídeň. Stále je ve vzduchu, že náš let může být z důvodu stávky zrušen, snažíme se nato nemyslet a doufáme, že nás to nepotká. Dle navigace byla cesta absolutně bez problémová, parkujeme na nejlevnějším parkovišti C4 (při rezervaci letenky si lze na parkovišti online zařídit slevu na parkovném) My jsme to zjistili až při platbě plné ceny za parkoviště. Dle zkušenosti, kdy jsme na letiště dojížděli prakticky těsně před zavření brány, jsme si dali dostatečně velkou časovou rezervu, a tak k údivu všech máme dost času poznat místní letiště. Při odbavení prochází Rostík jako první a za sklem na nás dělá ksichty, že prošel bez problému, my mu naznačujeme, že tam je paní, která chce projít tento, ale nebere v potaz a dál se na nás šibalsky směje, až jej paní berličkou upozorní, že by chtěla projít. Všichni dostaneme záchvat smíchu, paní taky. Odbavení dopadlo na výbornou, a tak snad už nám let nezruší. Do letadla nás pouští přesně na čas a my si zhluboka oddechuj, že v klidu odletíme.
V letadle sedíme vedle sebe a padá hláška za hláškou. Start, let i přistání bylo absolutně bez problému. Na letišti v Itálii nás vítá proslulé italské slunce. Letiště je malé a trošku zmatené než se povedlo najít východ ven na zastávky busu. Lístky na ALIBUS, lze koupit v kase před letištěm, kde 1 lístek stál 4 eura nebo lze lístek koupit přímo v autobuse, kde je za 5 Euro. Trasa autobusem vede přes město a stojí pouze na dvou místech a to na nádraží autobusu a vlaku anebo v přístavu. Doprava, lidé a okolí (periferie) i centrum města Neapol jsou velkým zklamáním. Smrad, špína a dopravní chaos jsou jedny z mnoho kulturních šoků, co jsme nejspíše v Neapoli vidět nechtěli. Vystupujeme na centrálním nádraží (CARIBALDI) a podchodem se dostáváme do vestibulu nespočtu obchůdků a trafik.
V jedné z trafik kupujeme lístek (2,8EU) na vlak jménem CIRCUM-VESUVIA, který nás doveze do Pompejí. Jinak je to vlak směrem na město SORANTO. Nádraží, je hnus, všichni kouří, všude je plno nedopalků od cigaret a papírů. Vzduch je na zdechnutí. Přeplněným vlakem trvá cesta 45 minut. Je čas se aspoň podívat na místní studentky a podívat se po okolí. Které je stejně hnusné jako okolí Neapole, špína, odpadky. Jde vidět, že čím dále jsme od Neapole, tím je prostředí relativně čistší a zvedají se kopce. Ve vlaku je seznam stanic, jinak to je asi 20-tá zastávka od Neapole. Vystupujeme v Pompejích na zastávce Scavi. (jeto asi 3 km od našeho ubytování) Až na konci našeho pobytu zjistíme, že jsme mohli vystoupit až na následné zastávce Pompei, která je necelý kilometr od našeho ubytování. Díky Rostíkovi a jeho přesné GPS navigaci, jdeme podél oploceného historického města, amfiteátru a skrz celé centrum města. Cestou potkáváme plno stánkařů, kteří pokřikují asi na Hasane neboť, to je krasavec zájezdu. Dále cestou potkáváme obchodní dům Carefour, který je nonstop. Valíme na domluvené místo, abychom stihli dle domluvy čas na ubytování. Adresu jsme našli, zvoníme na barák, klepeme, ale nikde nikdo. To je celkem blbá situace, vše je zaplaceno - co teď? Naštěstí si nás všimne soused přes ulici a pomáhá nám. Volá na číslo, které mám na voucheru a posílá nás do správného domu. Vypadá to, že na naší adrese je více domů, které se liší pouze jmény. Jméno naší Vily je Maria. Zvoníme na naši Vilu, kde se nás ujímá krásná paní domácí CARMELA. Ta nám vysvětluje co a jak, dává nám klíče, v případě potřebných informací nám poradí. Mě padá kámen ze srdce, že je vše ok s bydlením. Ubytování je luxusní, ihned se rozděluji spací místa a taneční prostor. Dáváme půl hodiny pauzu na aklimatizaci a jdeme do města na večeři.
Na náměstí, kde to žije navštěvujeme zdejší Pizza a Pasta restauraci. Číšník umí anglicky, nevíme proč, ale myslí si, že jsme Němci. Objednává místní pizzu 4x + pastu a 5 piv. K tomu na doporučení číšníka místní super drahý, byť chuťové vynikající předkrm. Jsme plni k prasknutí a zvědavý kolik bude koštovat cena. Cena je pro nás všechny dohromady 103 Eu. Čili cena na hlavu je 21 EU. V restauraci trávíme cca 2 hodiny. Po jídle jdeme nakoupit zásoby jídla do místního Carfouru, který je asi 1,5 kilometru vzdálený. Jeho otevírací doba je nonstop. Nakupujeme hygienu, jídlo, alkohol a pivo. Po ochutnání alkoholu tomu kluci začali říkat Fridex. Po cestě zpět nám popadají 4 piva z šesti na zem. Je to malé vzrůšo pro místní okolí. Obaly na piva jsou na hovno. Přes celé náměstí, kde to pochopitelně žije, táhneme tašky nabouchané jídla. Spát jdeme kolem půl 12. Obě manželské postele jsou neskutečně měkké a rozvrzané. Neumím si na tom představit dělat směšné pohyby, to bych probudil celý barákJ.
2 DEN - Ráno vstáváme něco kolem 7 hodin, v pekárně za rohem nakupujeme pečivo, chystáme snídani. Plán je dnes jasný jedeme na Vesuv. Podle informaci z internetu nám jede autobus hromadné dopravy v 9:40 hodin z místní zastávky. Cena busu je 3 EU, jediná nevýhoda buse je, že jede cca 90 minut, protože objíždí celé město. Po hlavní ulici ,kde je plno stánků potkáváme infocentrum. Nakupujeme pohledy, sbíráme mapy a zjišťujeme potřebné informace. Slovo dalo slovo ukecaného Dejve a dostáváme nabídku na zájezd na Vesuv v kratším časovém rozmezí. Cesta nebude trvat 90 minut, ale pouze 45 minut. Pochopitelně to má i malou nevýhodu, cena je někde jinde, ale v konečném výsledku jsme ušetřili mnoho času. Cena byla 15 EU, protože nás bylo 5 (původní cena měla být 20 EU). Čekáme asi 10 minut na autobus, kterým máme jet. Mezitím dostáváme další nabídku na zájezd na celý den. Výlet na ostrov CAPRI. (Původní cena je 60 Euro, dostáváme speciální cenu, možná protože je už konec sezony na 45 Euro na osobu) ještě nejsme rozhodnutí, ale jeto téma na diskuzi. Hurá bus je tady, vyrážíme. Máme to i s exkurzí po městě, 3x se vracíme kolem našeho infocentra odkud jsme vyjeli. Autobus sbírá ostatní klienty z různých infocenter po městě. Naštestí to trvá pouze 15 minut.
Cesta na Vesuv je šílená. Jsem rád, že nemusíme řídit. Projíždíme odstavným parkovištěm, kde se platí parkovné nebo vjezd. To šlo mimo nás to bylo v ceně. Jedeme dál až na vrchní parkoviště, kde se platí vstupné na Vesuv, které je 10 Euro. Tady nás řidič vyhazuje, domlouváme se na hodině příjezdu pro nás (na prohlídku kráteru máme cca 1:45 minut, zdá se nám to málo, ale lze to v pohodě stihnout) a on odjíždí. Dál se autem nebo busem jet nedá, pro movitější nebo zhnilejší lidi, lze na Vesuv vyjet místním terénním vozem (starý polorozpadlý fiatek) za úplatu. Je to, ale zbytečné, kráter je vzdálený cca 500 metrů. Cesta na horu je prašná, nedá se moc uhnout z cesty, všude je zábradlí a zákazové tabule. Panoramata na kráter nebo do okolí jsou úžasná. Kráter se dá dokola obejít pouze s průvodcem (8 Euro). Zkoušeli jsme to obejít bez průvodce, ale ihned nás zastavili, že bez něj to nejde. Fotíme krásné scenérie děláme blbosti. Čas velmi rychle uběhl. Zpátky jedeme se stejným řidičem, kterého vůbec nesere, že má téměř vypuštěné zadní kolo. I jeho kolegové jej na to upozorňovali, měl to prostě na salámu. Po šílené cestě zpět nás řidič vyklopil v centru města. Kde jdeme zpátky k vstupu do historické časti města Pompeje. Vstupné bylo 13 Euro, vše se dalo platit kartou. Na začátku u kas dostaneš mapu, kde jsou zaznamenány černou barvou nejdůležitější místa v historické části Pompejí. V pompejských rozvalinách trávíme cca 3 hodiny. Pohled na kráter-kopec Vesuv je impozantní. Opravdu neměli moc šanci utéct. Po prohlídce jdeme na jídlo za 12 Euro menu. Nakonec kupujeme jen menu 3x, neboť bylo tak velké, že se nás z toho přežralo pět. Po jídle nakupujeme dárky pro naše milé polovičky, náramky a různé šminky. Aktivní Dejv ukazuje obchodního ducha a ukecanou povahu hustí do krásné prodavačky, aby nám dala lepší cenu. Světe div se vy komunikoval luxusní ceny pro všechny. Za domluvení kšeftu pro prodavačku, která měla radost z obchodu dostal jako pozornost malou upomínku. Po dlouhé diskuzi shrnutí pro a proti, kupujeme celodenní výlet, který stál původně 60 Euro. Borec nám jej chce dát za 45 euro. To by nebyl Dejv, aby to nezkusil ještě u stejné firmy, ale o 100 metrů dál znova. Tam mu borec nabízí za stejný výlet „ speciální cenu za 50 Euro opět se projevuje česká drzost a obchodní duch Dejva, která říká, že mu borec jinde slíbil cenu za 40 Euro. Po telefonním kontaktu šéfa agentury a zaměstnance nám borec cenu schvaluje. Za tu cenu to bereme, všichni platíme kartou. U terminálu, kde se platí kartou nás zaujme místní talisman – Velký dřevěný Čurák visící ze zdi, všichni dostáváme záchvat smíchu. Je to místní rarita, která visí téměř v každém obchodě. Spát jdeme něco kolem 11 hodiny. Někteří odpadají už dříve asi tak o půl hoďky. Hasan začal koncert, takovou malou předpremiéru koncert Rasputina. Za půl hoďky se probouzí svěží jako laňka.
3DEN – Dnes jedeme na celý den na výlet MARINA DEL CANTONE (Sorrentský Poloostrov – Costa Amalfitána) Autem najedeme cca 100 km podél pobřeží a historických měst na pobřeží. Stáváme kolem půl 7, snídáme a chystáme se na výlet, nakupujeme jídlo, pití. Sraz je před agenturou v 9:30hodin. Jedem tranzitem, je nás 5+1 holky z Ameriky. Nálada v autě je skvělá, děláme cypoviny. Mladý řidič jenom kroutí očima nám to je jedno.
První zastávka je těsně před městem Sorrento asi na 30 minut. V továrně, kde se vyrábí místní LIMONCELLO (alkoholický nápoj vyrobený z kůry místních citronů) To je spojeno s ochutnávkou zdejších produktů a pochopitelně je možno i nakoupit nejen alkohol, ale i čokolády a různé pochutiny. Původně jsme to všechno chtěli koupit až v bezcelní zóně, ať se s tím člověk nemusí tahat a hlavně tam to bývá mnohdy i levnější. Ale byť pěkná, ale prolhaná prodavačka se dušovala, že nikde jinde se to nedá sehnat jen u nás, proto jsme to koupili tam. V bezcelní zóně toho bylo po kokot a nejen tam, bylo to prakticky kdekoliv k sehnání a mnohdy i za lepší cenu.
Další čili druhá zastávka byla ve městě Sorrento. Tam jsme se zdrželi hodinu. Velice rušné město, plno uřvaných italů. Krásný výhled na moře ze skály. Dole pod skálou molo a mnoho stánků. Dolů se dalo sejít po schodech, uprostřed trasy dolů na mola byl průchod vykotlanou jeskyní, kde se dálo vyčurat, nikde ve městě nebyli veřejné záchodky. S Rostíkem fotíme makáme dolů, neboť nemáme moc času, do odjezdu to je cca 15 minut. Sprintem běžíme po schodech dolů, dáváme fotku a valíme zase zpět na útes. Někde v polovině začínají šulini povzbuzovat náš běh na horu na vyhlídku. Dobíháme zpoceni, ale spokojení s fotkami, jak shora útesu, tak ze spodu na útes.
Třetí zastávka byla v jeskyni GROTTA DELLA SMERALDO. Tady se zdržujeme asi půl hodiny. Je tady restaurace a na druhé straně cesty velký obchod s keramickými předměty místního kraje. Dolů do jeskyně je výtah vysoký asi 50 metrů, tunel k jeskyni je vlhký, lze cítít že se blížíme k moři. Vstupné do jeskyně je 5 Euro na hlavu. Průvodce mluví v angličtině historii jeskyně, hloubku, šířku atd. Prohlídka je na loďce. Trvá to baj oko asi 15 minut. Nasedáme do auta a jedem dál.
Čtvrtá zastávka – to je spíše jen krátké zastavení nad městem PRAINO, fotíme se s útesy a dál podél pobřeží jedem na město AMALFI.
Pátá zastávka - Zastavujeme ve městě AMALFI tady máme na 2 hodiny pauzu. Borec nás vyhazuje u místní restaurace na molu. Asi má za útratu klientů v restauraci nějaký bakšiš. Ukazuje kam si máme sednout atd. Při pohledu na ceník je nám zle. To se chlapeček přepočítal, sereme na celou restauraci všichni se zvedáme a jdeme jinam. Procházíme historické centrum města, je to malebné a fascinující zároveň. Nasraný řidič nás vyzvedává na místě domluvy. Jedeme dál dle pobřeží do města Ravello.
Šestá zastávka - Toto je poslední zastávka na tomto tripu. V Ravellu pobřeží končí. Dáváme si buzna kávičku, fotíme italskou svatbu, svačíme. U moře na místní pláži se koupeme.(Rostík, Vašek, Hasan). Nevěřil jsem, že tam vlezeme, ale Rostík je hecíř na slovo vzatý, jak ten si něco veme do hlavy, horkotěžko mu to někdo vymluví (zato jsem rád). Italům to připadá normální se koupat v Říjnu, a ku podivu svítilo slunce a bylo krásných 21 °C. V domluvený čas nás řidič nabírá a vyrážíme směr domov, čili do Pompejí. Cesta přes hory trvá něco málo přes 45 minut. Řidič neskutečně řeže zatáčky, je mi zle. Jede jako hovado, vypadá to že ještě chvíli a ukáži mu co jsem dnes všechno sežral. Hurá Pompeje, vysazuje nás u supermarketu Carrfure.
V obchoďáku nakupujeme večeři + snídani. Cestou kupujeme poslední zmrzlinu. Na ubytko dorážíme po 20 hodině. Ještě taková malá perlička. Divoká jízda Řidiče Pedra, zanechala na nás přece jen nějaké následky. Cestou po hlavní třídě nutně hledáme WC. Nakonec kotvíme v MC donaldu, kde se jeden z nás male posral. Neřekli jsme mu do konce dne (což už bylo jen pár hodin- jinak než posera)
Večer chceme našim domácím poděkovat malou upomínkou. Doma hledám Carmellu, nikde není. A tak dostáváme lekci italštiny od jejich rodičů (než Carmela dorazí z obchodu). Zajímavá situace, nikdo nikomu nerozuměl, ale každý věděl co ten druhý tím myslím. Rodiče jsou velice vstřícní. Je vedro k zdechnutí, proto se přesouváme ven do altánku, kde dostáváme na pití vychlazené Limoncello a malé dárky ve formě kamenů z lávy sopky Vesuv. Mají jich na zahradě neskutečně mnoho. Po půl hodině to vzdáváme jdeme do našeho apartmánu – Carmela zatím nedorazila. Asi za půl hodiny nekompromisně do apartmánu vletí Carmella s otcem a řvou na nás Pizza, pizza, víno, víno. Prakticky nemáme šanci odmítnout, a tak si dáváme domácí víno + pizzu co nám otec od Carmelly donesl. Večer dáváme film, chystáme občerstvení, jíme a jdeme spát.
4 Den – Ráno vstáváme kolem 6 hodin, balíme věci snídáme. Loučíme se s Carmelinou rodinou a jdeme na nádraží Pompei. A doufáme, že to odsud jede. Není třeba se obávat, je to jedna ze zastávek trasy CIRCUMVESUVIANA. Jedeme 45 minut na nádraží do NEAPOLE, jménem CARIBALDI. Autobus na letiště stojí před nádražím a lístky se kupují v malé budce u zastávky. Stojí 4 Eura. Na nádraží jede 15 minut. Na letišti kupujeme dárky pro rodinu a ejhle nacházíme i Limoncello, které se tu údajně nesmí prodávat. Fakt to jsou vyjebanci prolhaní. Paradoxně některé produkty tu jsou levnější než u zdroje v továrně na Limoncello. Máme ještě hodinu čas, proto dáváme buzna kávičku a čumíme po ženských. Let byl velmi rychlý, neboť všichni spali a probudili jsme se až jsme přistávali.
NÁKLADY – Letenka 1500,-; cesta do Vídně na letiště 600,-; Parkovné na letišti 800,- útrata v Itálii cca 150Euro (vstupné, jídlo atd.) Celkové náklady na osobu cc
