Anglie

Po zkušenostech z loňského tripu ve Skotsku a ježdění vlevo padla letošní volba na Anglii. Složení cestovatelů je stejné čili Rostík, Davit a Vašek nikdo s námi jet nechtěl, což se pomalu stává standardem. Číslo tři je ideální počet pro všechny možné kokotiny co se dají během našeho cestování provádět. Poučeni z loňského nocování v autě, jsme letos zvolili komfortnější variantu noclehu a to spaní v Hostelech. Byť náš výlet vyšel kapku dráž než jsme byli zvyklý přesto jsme si komfort spánku, dobré nálady a neustále nabitých baterek i energie nemohli vynachválit. Noclehy zajistil benjamínek Rostík, kterému mu patří velký dík. Letenky do Anglie kupujeme necelé tři týdny do odletu, kdy se cena zdá být nejpřijatelnější.

Rostík nás v den odletu nabírá po cestě, první Davita v Orlové a potom mne kolem půl 9 ve Skřipově. Jedeme směr Brno, odkud letíme směr Anglie. Naše časová rezerva je letos nezvyklé velká. Cestou házíme hlášky, nálada je skvělá. Cestou se bavíme tím, že předjíždíme a necháváme se předjet autem s krásnou blondýnou. Nakonec naši blondýnku potkáváme na letišti. Jediná otázka na rostíkovo auto (jestli má šestku) se neskutečně změní v hlášku výletu. A při každé příležitosti se kluci omlouvají, že nemají šestku v autěJ. Cesta na letiště je trošku zmatená, byť je dobře přístupná z dálnice. Parkujeme před letištní halou, kde našel Rostík skvělého fleka. Zejména Davit hází hlášky jako jdeme na parasa nebo dáme párek v rohlíku pozn. red. Letiště je malé řekl bych takové rodinné, rozhodně menší než Ostrava-Mošnov. Kontrolou procházíme bez problému a dáváme si v restauraci za české peníze svačinku, pivo a bagetu. Ceny jsou jako v běžném obchodě, což nás velice mile překvapilo. Do letadla jdeme mezi posledními, to snad ani jinak být nemůže. Letadlo je poloprázdné, proto si každý najde to své ideální místo. Až na malé turbulence byl let bez problémů.

VYJEBÁVKA – Autopůjčovna není přímo na letišti, ale pár zastávek v letištním komplexu. Je nutno najít autobus s označením CAR HIRE PARKING, který je zdarma a jet na zastávku s prozíravým názvem central Park rental car.

Vlivem časového posunu, nepřicházíme úplně přesně ve stanovenou hodinu, ale borec to neřeší. Lámanou angličtinou bez problému řeknu první tři slova, a pak jak už to bývá přichází na scénu překladatel tělem i duší David. Ten zařídí vše potřebné. Ještě před odjezdem kontrolujeme auto, zda někde není nějaké nehlášené poškrábaní a vzhůru do víru velkoměsta. Výjezd je zpočátku takový zmatený, než si člověk zvykne na levostranné řízení. Kroužíme kolem letiště než nám naskočí GPS, které se jak na sviňu nechce fungovat. Mezitím se pánové omlouvají, že nemají šestku (šulini), kdybych věděl co se tím zpustí, nikdy bych se nato nezeptal. Z letiště vyjíždíme směr CAMBRIDGE. Ve městě sice trošku bloudíme, neboť je problém zaparkovat. Parkování se daří v těsné blízkosti university, což je paráda. Ve městě trávíme slušné 2 hodiny, fotíme centrum procházíme park. Okolí je jako v pohádce prostě nádhera. Kolem 19 hodin jedeme ještě 150 kilometrů k našemu hostelu, kde mimo-jiné po cestě stojíme skoro 2 hodiny v zácpě. Hostel je celkem na samotě, proto jej hledáme a dojíždíme k hostelu za tmy, ale spokojeni. Hostel je nádherný a Rostík je jednička. Dnes jsme ujeli 120 mil. Večer vaříme jídlo díky vybavení hostelu, kecáme. V hostelu jak na potvoru byl nějaký školní výlet z Německa. Kravál na chodbách a boj o sprchyJ. Na večer si pro nás Rostík připravil romantické filmyJ, u kterých vyčerpáním usínáme.

2 Den - Stáváme něco kolem 7 hodin českého času, místního tedy v 6 hodin. Plánujeme co po cestě navštívit. V autě děláme blbosti a hledáme Tesco na snídani a pochopitelně sushi, které nemůže chybět na Dejvovém jídelníčku. To se v blízkosti nenachází, proto jedeme do místního Sunsbury ( něco jako Tesco, ale mnohem větší). Prohlížíme si místní zboží a volné chvíle si plníme kopáním do balónku. Tím zbystří prodavačka, které se to nejspíše nezdá a mizí někde mezi regálama. Ani ne do 2 minut přiběhne nasraný sekuriťák, a spustí na nás místní slengové cosi. Naštěstí to Dejv urovnává a slibuje, že se to již nebude opakovat. Rozesmátí od ucha k uchu, jdeme k pečivu, a snad každého napadá myšlenka si ještě jednou zaházet s míčkem J. Tu jsme radši ihned s úsměvem zavrhli, radši mít koupenou snídani, než mít sice fajn zážitek, ale prázdný žaludek. Kupujeme sladké věci na snídani a samozřejmě sushi. Venku lije, proto snídáme v obrovské jídelně restaurace Burger King.

Posilněni sladkou snídaní vyjíždíme směr CATEBURY na katedrálu, vzdálenou asi 30 kilometrů. Parkujeme prakticky hned pod hradbami, kde je velké parkoviště. Do města jdeme pěšky, autem se nedá. Je to pouze pro zásobování, jinak to je uzavřeno. U katedrály se houfují školní výletu skopčáku a Dánů. Do katedrály nakonec nejdeme, hlavně kvůli času a i ceně (10,5 liber dospělí, 9 liber studenti) Nakonec Rostík alespoň ukecává vrátného, aby si mohl udělat pár fotek zevnitř areálu. Dále jedeme na hrad Dover. Oni se snad s tím vstupným posrali, tentokrát je 20 liber, na to jim sereme, proto hrad fotíme jen z dálky. A pokračujeme na Doverské útesy. Výjezd na Doverské parkoviště stojí 3,5 liber, to lze počítat i jako celkové vstupné. Počasí je pod psa, fouká velký vítr a venku lije, viditelnost je tak na 50 metrů. V takové situaci se mi dvakrát do takové trasy, která má 3,5 kilometru nechce. Stejný názor má i Dejv. Ovšem opačného názoru je Rostík starý hecíř. Který i přes opravdu hnusné počasí nás oba vyhecuje, ve velkém větru a deště jej proklínáme do šestého kolena, přesto na sebe házíme nepromokavé hadry a jdeme.

Ani ne do dvou minut se nebe otevře a svítí sluníčko po celou dobu co jsem na procházce- neuvěřitelné. Vítr je ovšem opravdu veliký, ale za tu krásu těch výhledů, útesů a vln to stojí. V polovině vzdálenosti je za příznivého počasí stezka dolů po žebříkách k moři. V tomto nečase byla bohužel stezka uzavřena. Fotíme nějaké porno-fotky, děláme blbosti, kocháme se. Doverské útesy nás okouzlily. Další zastávka je ve měste Hastings, kde parkujeme rovnou na parkovišti u pláže (1,5 libry / hod.) Na pláží je obr vítr a také velké vlny cca 2 metry. Dle dějin tu měla být slavná bitvu u Hastingsu, ale až na pár nenápadných trosek nad městem, které spíše připomínají smetiště tu nic není. Na pláži dáváme skvělou zmrzlinu od které jsme díky velkým poryvům větru všichni zajebaníJ.

Vyrážíme směr hostel, zprvu se zdá, že dle adresy jej najdeme na první šup, ale opak je pravdou. Ptáme se zdejších lidí na Hostel, ale nikdo netuší, kde by mohl být. Proto zlehka bloudíme po místních prdelích a náhodou narazíme na nenápadnou šipku k hostelu. Kdyby byla tma hostel bychom nenašli. Hostel je krásný, je to taková mala ekofarma. Ubytováváme se v pokoji s vlastní sociálkou no prostě Rostík je bombarďák. Kupujeme si večeři za 8,5 liber. Po jídle dáváme kino a v mžiku usínáme, Dnes jsme najeli 130 mil.

3 Den – Ráno vstáváme místního času v 7 hodin. Snídáme a kolem půl 9 vyjíždíme do královského města Brighton. Přejezd přes centrum je na draka, přesto se to celkem rychle daří projet. Samotné parkovaní v centru prakticky nejde, proto když už po 10x míjíme ceduli parkování v Park centru jsme nuceni parkovat tam. Tušili jsme, že parkování bude drahé a nemýlili jsme se, cena parkingu byla 4,5 libry /hod. Prohlídka začala pozvolna klasickou anglickou snídaní v restauraci Westernspoon. Kde jsme se za 4 a půl libry nažraly k prasknutí, pak teprve začala ta správná prohlídka. Centrum, které jsme projížděli nás uchvátilo. Hlavním cílem prohlídky by Královský palác sultána Sulimána. Nafotili jsme pár

nezbytných porno-snímků a jeli z města pryč. Byť se jednalo o zkrácenou verzi prohlídky, časově jsme to pod 2 hodiny nedali. Tak jako tak jsme z našeho rodinného rozpočtu zaplatili 9 liber za parkovné. Nasedáme do auto a jedeme dále na hrad Akundel. Parkoviště je přímo pod hradem parkovné je v únosné míře čili 2 libry na 0-3 hodiny. Vstupné na místní poměry na hrad nás bohužel už nepřekvapilo. Dle trasy na 9 – 18 liber, to se nám dát moc nechce, atak volíme levnější variantu a procházíme se za slunečného počasí kolem hradu. Těsně pod hradem je 18-ti jamkový minigolf, cena na půjčení byla taky sympatická (3,5liber/osoba), zdá se, že náhradní plán za prohlídku hradu je na světě. Sluníčko krásně pere a pod hradem Akundel se blíží finále světoznámého turnaje v minigolfu OPEN 2015. O vítězství se berou světoznámí hráči Rasty MC Kawul, Davit MC German a Věnces MC Schumi. Ne, že bych to počítal, přesto výsledné skóre po velkém dramatu dopadlo následovně. Věnces MC Schumi (53), Davit MC German (57), Rasty MC Kawul (58), Závěrečná foto k podpisu je v redakci. Jako spestření pro diváky MC David odpálil míček do křoví, kde jej hledali nejen diváci , ale i soupeři necelých 10 minut.

Další cíl cesty byl přístav Poursmouth, byť se nám tam moc nechtělo, zejména kvůli ruchu. Zastávka rozhodně stála zato. V samotném centru v době špičky bylo parkování nemožné, proto parkujeme na parkovišti u historického portu (1 libra/hod.) Vstup do historického centra a na plachetnice byl 10 liber. Cena dobrá jen pro změnu neměli jsme tolik času. Nás naopak zaujala velká věž vysoká 170 metrů ( uprostřed přístavu) Velmi špatně se v přístavu člověk orientuje a dostat se k věži nebylo až tak jednoduché. Nejprve se snažíme projít přes nádraží sousedící s molem. Odsud nás vykázali, pak se snažíme přejít přes koleje, to se jim ani nám také nezdá. Poslední varianta co nás napadá je jít za davem, a ta byla správná. Je třeba dojít na hlavní silnici jít cca 100 metrů k podchodů, který vede k velkému nákupnímu komplexu a teprve pak se dá jít k obří věži. Vstupné na věž je 10 liber, na věž jde nakonec je Rostík, který se hrne balit místní kočky. Dáváme s Dejvem svačinku ve formě Burger Kingu pod věží. Záhy nám přichází sms od Rostíka, dnes nečekejte odvoz má J. Vytlemení od ucha k uchu čekáme na Rostíka. Nakonec si jen vyměnili kontakt a jedeme dál na město Salisbury hledat Hostel. Večer nakupujeme večeří ve stejnojmenném obchodním domě, jediné co nás překvapilo byla platba za parkovné u obchoďáku (1,14/hod) pochopitelně jsme nato kašlali a nikdo to neřešil. Už nevím koho napadlo koupit hotovou večeři vakuovanou, přece jenom na Hostelech jsou mikrovlnky, tak proč se srát s přípravou. Nápad to byl geniální. Hostel bychom bez navigace nenašli, byl situován na kraji města v zahradě s obrovským stromem s minimem směrovacích tabulí. Večer vaříme večeři v mikrovlnce, pijeme místní pivo, probíráme den a plánujeme poslední den tripu. Zítra je vrchol celé akce a naše třešnička na dortu a to je STONEHANGE. Večer koukáme na filmy. Dnes ujeto 140 mil.

4 DEN – Budíček v 7 hodin, hygiena uklízíme, balíme a jedeme do města na snídani, která se z ekonomického pohledu rozhodně vyplatí. V ranní špičce, je prakticky nemožné v centru zaparkovat, naštvaně po 20 minut kroužení po centru to vzdáváme a parkujeme u obchoďáku. Snídáme opět klasickou anglickou snídani, kde se doslova přežíráme ( cena 2,99 liber+1 libra pití) Po snídani jdeme na vyhlášenou Salisburskou katedrálu. Lze k ní dojet i autem, ale parkovné tam stojí 6 liber. Vstupné do katedrály je 7,5 liber. Dovnitř nejdeme z časových důvodů. Přesto jsme trochu času našli na projití se kolem dokola katedrály. V parku potkáváme 2 lidi nejspíše pod vlivem, nejspíše se chtěli prát, jak ale zjistili, že jsme tři zůstalo vyhrožování jen u nadávek. Ještě jedna perlička při focení, Před katedrálou jsem poprosili postarší paní o vyfocení. Když jsme starší paní viděli jak bojuje se zaměřením fotky a s foťákem měli jsme jasno, že fotka nevyjde. Překvapivě jsme se nemýlili. Nevíme jak, ale paní nám vyfotila oblohu, zem a nakonec Rostíkovou nohu. Rozesmátí od ucha k uchu zkoušíme štěstí ještě jednou, tentokrát oslovujeme německého seniora. Ten nás pro změnu posouval do záběru tak dlouho (15s), až pod stresem davu svých kolegů nás vyfotil

s Katedrálou bez věžičky. Předposlední zastávka dne byla prakticky třešnička na dortu celého výletu s názvem STONEHANGE. Ve městě Salisbury, při najetí na městský okruh prakticky nelze minout cedule směřující na Stonehange, ten je vzdálený cca 15 mil. Tabule tě navedou na velké centrální parkoviště před pokladny, kde se platí vstup. Centralní parkoviště je zpoplatněné 5-ti librami. To jsme zjistili až po dvou hodinách, že se platí na pokladnách při odjezdu- neplatili jsme. Cena vstupného nás trošku zarazila (17,4 Liber) Jak to celé funguje?

Při koupi vstupného je třeba nejprve vystát frontu, pro nás zaplatit nehoráznou sumu za vstup byť na posvátné místo, ale přesto jsou to jen Kameny, a pak následují dvě možnosti. Buď počkat ještě větší frontu na autobus (cena je ve vstupence), který tě doveze cca 2,5 Km k místu. A na konci tě bus vyklopí a nabírá další co jedou zpátky. Nebo se projít podél cesty pěknou asfaltovou cesta obdivovat krásu přírody, tuto variantu jsme zvolili i my. Těsně před vstupem, tě ještě zkontrolují jestli máš lupen a teprve potom tě pustí dovnitř ( celkem je to tam dost hlídané)

VYCHYTÁVKA – těsně před vstupní kontrolou jsou dvě příjezdové cesty nahoru a dolů pro místní pasáčky krav. Cestou dolů podél plotu cca 50 metrů je vstup do ohrady. Lze projít přes pole plné hoven prakticky až k pěšině, která vede k magickým kamenům. Vzdálenost od kamenů byly cca 20 metrů, pochopitelně byl tam ostnatý drát, který jsme už nepřekračovali. Přesto vysmátí od ucha k uchu, jak jsme s nimi vyjebali jsme se fotili. Ochranka, která tam byla si nás vůbec nevšímala. Vstup do ohrady zakázán nebyl, ale obávám se, že to udělá ještě pár lidí a místní si nato dají pozor.

Povzbuzeni, že si nás nikdo nevšímal jsme chtěli fotky i z jiné strany, proto jsme šli po cestě co vedla na horu. Tam bohužel pro nás nebyla žádná vstupní branka proto jsme byli nucení malý plotek přeskočit. Dostali jsme se až 80-100metrů od kamenů. Vyfotili jsme pár pornosnímku a lehkým krokem jsme prchali pryč neboť si nás všimla ochranka, která se za námi vydala. Po zrychlení naší chůze to borec z ochranky vzdal, ale volal někam vysílačkou což nás rozhodně neuklidnilo. Cesta zpátky již nevedla přístupovou cestou, ale polem. Cesta zpátky byla taková napjatější a všichni jsme přemýšleli nahlas co za trest nás čeká při výstupu z areálu. Překvapivě jsme byli mnohem ukázněnější. Padly myšlenky jako tučná pokuta nebo den v base , vskutku při pomyšlení na jeden z těchto závěru nám nebylo do zpěvu, přesto jsme si cestu zpátky jak se patří užili. Nakonec jsme z toho vyšli jako pravý hrdinové ,ikdyž jsme měli bobky u prdele, při výstupu z areálu tam bylo tolik lidí, že to bylo prakticky bez šance najít tři ojebávače pravidel. Nabuzení uspěšným dnem jsme v autě posvačili a vyjeli na poslední zastávku dne do Oxfordu.

Dlouho jsme ve městě hledali místo na zaparkování nakonec parkujeme 3 km od centra. Cesta pěšky do centra celkem rychle utíkala přesto únava z předchozího výletu byla znát. Na podrobnější prohlídku centrem nebyla chuť. Prošli jsme pár historických budov v centru, nafotili nezbytné fotky a šli cestou po hlavní třídě zpátky k autu. Při cestě zpátky za námi jede policejní auto, zapíná majáčky a zastavuje. To nás celkem polekalo.(první myšlenky všech byli, že dostali echo ze Stonehange) Nakonec se policejní auto otáčí a jede pryč- uff to je den.

Pomalu začíná pršet u auta svačíme a jedeme do Londýna. Co se musí na oxfordu nechat jsou nejen historické budovy, ale i ženy, které byly prakticky po celém městě. Beztak to byly všechno Češky. Cesta do Londýna byla až na malou nepříjemnost s navigací pohodě. Nabíráme naftu do plna a vracíme auto na letišti. V odletové hale zabíráme strategicky nejlepší fleky a čas trávíme koukáním na filmy (než dojdou baterky v tabletu) Shrnujeme zážitky z výletu a už kujeme pytle na další rok. Ještě než se uvelebíme k nepohodlnému spánku na letištních sedadlech bavíme se počítáním koleček a stopování času jednoho starého šedivého pána.

VYCHYTÁVKA – V letištní hale stojí automaty na bonbony na 20 pencí. Místo pencí lze do automatu hodit 2 kč, automat to nepozná a ty máš plno bonbonu. Je skvělý pocit, když i ty můžeš na letišti s nimi vyjebatJ.

Ten s pravidelnosti co půl hodiny bere kufr a dělá velké kolečko přes celou odletovou halu. Ne, že bych mu to počítal, ale už má 9 kolečekJ. Při posledním kolečku ve 3 hodiny ráno vlivem delšího času na trati přišel o místo na sedadle. Chudák musel si lehnout na zem.

P.s. Za 3 týdny po návratu nám přišla pokuta za špatné parkováni v Oxfordu na 50 Liber ( prý jsme stáli na žluté čáře, která ovšem nebyla vidět ani na fotce z pokuty ani v reálu)

Ceny PM - NAFTA 1,17-1,25 liber/litr

BENZÍN 1,15-1,19 liber/litr

ROZPOČET

Letenka 2700kč /osoba

Ubytování 2000kč/osoba

Auto 2000kč/osoba

Jídlo+útrata 2000kč/osoba

Cesta do Brna 600kč/osoba

Autem najeto 560 mil což je cca 926 kilometrů.

Náklady celkem 9300Kč + 1000kč pokuta/osoba = 10300Kč